Češi vodou šetří, přesto jí však ubývá. Kde ji brát, když neprší? Pomůže povinnost víc vodu recyklovat

Kromě šetření vodou je možné na tradiční letní sucho reagovat i dalšími způsoby: zachytáváním dešťovky nebo využíváním recyklované vody. Zatímco v mnoha zemích EU se běžně využívá i ve veřejném prostoru, v Česku dosud chyběla vůle i legislativa. To se má změnit.

Dle dat Českého hydrometeorologického ústavu je letošní léto opět nadprůměrně suché. Menší množství deště a zvýšený výpar v důsledku vysokých denních teplot způsobuje půdní sucho i snižování hladin podzemní vody. Právě v létě se objevují články o tom, jak šetřit vodou a kolik že jí vlastně spotřebujeme.

‍Data z roku 2020 poskytnutá Sdružením oboru vodovodů a kanalizací (SOVAK) udávají, že denní spotřeba vody na člověka v ČR byla 91,1 litrů. Byť číslo působí závratně, v dlouhodobém horizontu a ve srovnání s ostatními státy EU patří Češi mezi ty nejšetřivější. Před rokem 1989, když byla ještě dotována z veřejných financí, činila zdejší spotřeba dokonce přes 150 litrů na osobu a den!

Data Eurostatu o spotřebě vody z veřejných vodovodů z roku 2020 zase dodávají mezinárodní srovnání: Maďaři spotřebují 101 litrů na osobu a den, Španělé 142, Izraelci 152 a Norové dokonce 182. Velmi úsporní jsou naopak Litevci se 75 litry na osobu a den. Samotné šetření vodou, které Češi evidentně dobře zvládají, však proti suchu stačit nebude. Kde jsou tedy další možnosti, jak zefektivnit hospodaření s vodou? 

Voda z čistíren odteče bez dalšího využití

Jako jedno z řešení se nabízí přestat ignorovat významný zdroj: odpadní vodu. Současný koloběh vody zde funguje tak, že z přírody je voda čerpána (z podzemních zdrojů, řek, nádrží), pak putuje do úpravny, kde je zdravotně zabezpečena, a následně dotéká veřejnými vodovody do domácností. Tam je spotřebována a poslána kanalizačním systémem do čistírny odpadních vod. Zde dojde k odstranění znečištění a návratu vody do přírody vypuštěním do řek. Voda z řek je pak odvedena dále po území až za hranice státu. Vodohospodářské společnosti takto vrátí do vodních toků ročně více jak 750 milionů m³ vyčištěné odpadní vody bez dalšího využití, i přesto, že teoreticky by se tato voda mohla dále využívat - podle kvality třeba k zalévání městské zeleně, hašení požárů nebo ke splachování. Proč tuto cestu v koloběhu stále opomíjíme?

Přísné standardy a malé povědomí 

V Česku se pojmy „šedá voda” a recyklace vody teprve dostávají do povědomí. Šedá voda vzniká typicky v koupelně při sprchování, využívání umyvadla a z praček prádla, neměla by tedy obsahovat fekálie. Do domu je možné si nechat zřídit vlastní čistírnu, která šedou vodu odvede, přečistí a ta je pak nejčastěji využita pro splachování toalet. Investice do zařízení však přesahují sto tisíc korun, vyžadují pravidelné kontroly a údržbu. Navíc v Česku je zavedený velmi dobře fungující centralizovaný systém odvodu a čištění splaškových vod, který je nakonec levnější, pohodlnější a efektivnější. Jiná situace může nastat v nových zástavbách mimo město, kde kanalizace ještě není zřízena. Nejčastěji využívají lidé technologie na šedou vodu v rodinných domech, nově i v bytových domech, třeba na Čertově vršku v pražské Libni nebo v Jinonicích, kde instalovali jednotky na využívání šedé vody. 

Kromě malého povědomí a nízké dostupnosti technologií stojí Česku v cestě využívání recyklované vody i chybějící právní rámec. Dlouhé roky je totiž recyklace vody z městských čistíren stigmatizovaná, přestože ve světě existují a bezpečně fungují technologie, které odtok z čistírny dostatečně hygienicky zabezpečení. Ano, je třeba ohlídat mikrobiální znečištění nebo rozšiřovat monitoring o zbytky léčiv, pesticidů nebo mikroplastů. Nicméně bránit se opětovnému využití vody jen proto, že prošla kanalizací, je v současné situaci nedostatku světových zásob vody a snižujících se zásob pitné vody na našem území krátkozraké. 

Průkopníci  v recyklaci vody: Izraelci, Australané, Španělé

Izrael, jakožto opravdová velmoc v recyklaci vody, dokáže recyklovat až 90 % odpadní vody. I proto si může dovolit vysokou spotřebu vody na člověka, přestože jde o pouštní stát. Naproti tomu v EU se podle zprávy z roku 2021 společnosti IDA (International Desalination Association) recyklovalo jen 2,4 % vyčištěné odpadní vody. Největší podíl na tom měl Kypr, Řecko, Španělsko a Itálie, tedy jižní státy, které pociťují úbytek vodních zdrojů palčivěji než ostatní země. V Austrálii před lety vybudovali duální vodovody, tedy oddělené přívody pitné a recyklované vody, čímž se rozšířilo využití recyklované vody v zemědělství, v průmyslu i pro osobní použití. Ve Francii se zase využívá kapková závlaha vyčištěnou odpadní vodou na vinicích, ve Španělsku kromě zemědělství taky při zalévání městské zeleně. 

Zákonodárci už nemají na vybranou, EU recyklaci vody požaduje

Právě Španělsko přijalo legislativu regulující recyklaci vody již v roce 2007. Na úrovni EU byl přijat legislativní rámec až před třemi lety nařízením 2020/741, které již dle svého názvu stanoví v členských státech „minimální požadavky na opětovné využívání vody”. A právě toto nařízení přimělo české legislativce zahrnout recyklaci vody do svých plánů.

Ministerstvo životního prostředí (MŽP) přijalo první akční plán adaptace na změnu klimatu již v roce 2017, tehdy však zmínka o možnosti recyklovat vodu v rámci boje proti suchu ještě chyběla. Nyní už ale zákonodárci jinou možnost nemají, proto tento bod v akčním plánu pro období 2021-2025 již nechybí. Pro třetí tzv. specifický cíl, který se týká vody, je jasně definováno, že budou zpracovány pravidla pro opětovné využití přečištěných odpadních vod, ať už pro zavlažování městské zeleně, použití v průmyslových provozech, ba dokonce v domácnostech. V průmyslu funguje již dnes funguje recyklace vody zcela běžně, zejména z ekonomických důvodů. Od loňska mohou firmy dokonce od MŽP získat značku Odpovědného hospodaření s vodou. Získáním značky společnost deklaruje, že s vodou hospodaří udržitelným a environmentálně šetrným způsobem. Nová pravidla pomohou využití recyklované vody brzy rozšířit i o městské čistírny.