COP28 ukázal, že města a regiony jsou připraveny k razatnějším klimatickým akcím než jejich vlády

Rok 2023 bude nejteplejším rokem v historii měření, a zatímco vládní delegace v závěru klimatické konferenci COP28 v Dubaji mění rétoriku a slovíčkaří o “přechodu od” spalování fosilních paliv, města a regiony si mezitím stanovují vlastní cíle klimatické neutrality, které v některých případech jdou nad závazky svých vlád. 

Města, ačkoliv pokrývají pouze 3% povrchu země, jsou podle UN Habitat zodpovědná za 70 % emisí skleníkových plynů a 70 % odpadu. Zároveň v nich budou už v roce 2050 žít téměř dvě třetiny světové populace. Vzhledem k tomu, že stojí na frontové linii boje s klimatickou změnou, nedostatečně razantní ambice centrálních vlád akcelerují jejich mezinárodní přítomnost a klimatickou akci. 

Více než 11000 měst je součástí nějaké mezinárodní klimatické iniciativy. Podle výzkumu vedeného Oxfordskou univerzitou si nejméně 240 měst po celém světě stanovilo cíle dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050 nebo dříve. Až 60 měst má ambice být uhlíkové neutrální před termínem stanoveným jejich vládou. Těchto 60 měst má již své ambice zahrnuté v politických dokumentech. Třeba finské město Turku míří k roku 2029, Londýn 2030 a například Melbourne chce dosáhnout nulových emisí do roku 2040.

Kromě Finska, které má nejambicióznější cíl uhlíkové neutrality stanovený ve vlastním klimatickém zákoně na rok 2035, většina zemí zůstává u roku 2050 a to může být pro udržení scénáře růstu teploty planety o 1,5 °C dohodnutého v rámci Pařížské klimatické dohody zásadní překážkou. Liknavá a nedostatečná odpověď národních vlád na zprávy Mezivládního panelu pro změnu klimatu tlačí i další menší aktéry k převzetí zodpovědnosti. Důležitými se proto v klimatické akci stávají právě menší samosprávné celky. Spolková země Bádensko-Württembersko přijala vlastní klimatický zákon a stanovila si cíle uhlíkové neutrality na rok 2040, pět let před zbytkem Německa. Efektivitu plnění by měl zajistit sektorový přístup, kdy je cesta k dosažení cíle vypočítána pro každé odvětví samostatně. 

Města a regiony na COP28

Klimatická konference COP28 odstartovala značným úspěchem, a to zřízením fondu ztrát a škod, který byl projednáván už od loňské konference v Egyptě. V návrhu  textu, který fond ustanovuje, je zmíněný přímý přístup k financím pro substátní, národní a regionální vlády, což může motivovat ke klimaticky odpovědným plánům ty, jichž se dopady změny klimatu týkají nejvíce: malé ostrovní státy, chudé regiony Asie, Afriky, Střední a Jižní Ameriky. Současně se v úvodu konference konal Local Climate Action Summit, na kterém vystoupil jak prezident letošního COPu Sultan Ahmed Al-Jaber, tak generální tajemník OSN Antonio Guterres. Oba v úvodních projevech akcentovali víceúrovňovou spolupráci a města a regiony se poprvé v historii konference staly součástí oficiálního programu. 

Následující panelová diskuze byla složená výhradně z ženských lídryň, včetně starostky filipínského Makati, starostky Bogoty a guvernérky Tokia. Poukázaly právě na to, že národní vlády často nedokáží přinést do klimatické akce potřebně rychlý vývoj. Navíc globální klimatický závazek bude v důsledku pro každý region znamenat něco trochu něco jiného, čímž se dostáváme k fenoménu takzvané glokalizace, kdy se místní řešení “zespoda” kombinují s opatřeními na mezinárodní úrovni. Nakonec i zavádění a implementace vhodných opatření často skončí na stolech měst a regionů. 

Součástí COP28 je také zhodnocení naplňování vnitrostátně stanovených cílů (NDCs), které si vlády stanovily na základě Pařížské klimatické dohody. Závěry, které vydali zástupci Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) ve svém reportu, konstatují, že cíle udržet globální oteplování do 1,5 °C se stavem současných závazků nedosáhneme. Přes 25 měst a regionů po celém světě s podporou mezinárodní sítě měst a regionálních vlád ICLEI uspořádalo před konferencí vlastní místní audity. Ty probíhaly s účastí vládních úředníků, voličů a mladých lidí ve třech stěžejních tematických oblastech: lokální klimatické ambice, sladění lokálních cílů s národními a klimatická spravedlnost. Jedním z požadavků uskupení LGMA (Local Governments and Municipal Authorities), které zastupuje města a regionální vlády na hlavních vyjednáváních, je uznání a započítání příspěvků měst a regionů do celkového shrnutí hodnocení vnitrostátně určených cílů. Nicméně, zde se objevuje riziko tzv. dvojího započítání, což by mohlo vést k příliš pozitivnímu bilancování plnění závazků. Oproti tomu decoupling, tedy oddělení klimatických opatření centrálních vlád od měst a regionů, by mohl přinést větší tlak na vlády k přijetí ambicióznějších klimatických cílů.

Úkol na doma

Klimatická konference COP28 skončila. Závěrečný text byl schválen státy z téměř celého světa. Do jeho znění v průběhu konference ale nezasahují pouze vládní delegace. Stále silnější hlas mají i nestátní uskupení zastupující města a regiony. V nějaké obdobě je v textu role víceúrovňové spolupráce či význam jiných aktérů než centrálních vlád zmíněn sedmkrát. 

Jejich motivace zapojovat se do globálního úsilí se odvíjí od potřeby akutně řešit odpadové hospodářství či extrémní projevy počasí. Roli hraje taky tlak voličů i osobní motivace starostů, kteří v řešení klimatické krize vidí příležitost. Tak či tak jejich intenzivní zájem o rychlé a efektivní řešení přináší alespoň malou naději k dosažení některých cílů stanovených v Pařížské klimatické dohodě. 

Značný potenciál pro města a regiony doma taky přináší nová povinnost tzv. ESG reportingu pro soukromý sektor. Ta je zaměřená na zvýšení transparentnosti a odpovědnosti firem v oblastech životního prostředí, sociálních vztahů a správného řízení, umožňuje nové formy spolupráce: nové investice na podporu městských klimatických plánů nebo sociálně spravedlivé transformace, což v důsledku může vést k udržitelnější a inkluzivnější budoucnosti pro města a jejich obyvatele.