Nezdravé stravování Čechů se snaží řešit i byznys. Vymlouvat se na poptávku dlouhodobě nefunguje

V oblasti produkce potravin čelíme takzvané trojité výzvě: nakrmit lidi, nepřispívat ke klimatické změně ani ztrátě biodiverzity. Lidé se dnes ve výživě spoléhají na velmi úzkou skupinu asi 12 plodin a 5 typů živočichů. Jak produkovat a spotřebovávat zdravěji a ve vztahu k přírodě, nesmí zůstat na volbě koncového spotřebitele, je nutné řešit celkovou proměnu zemědělství a obchodu. Jak ke změně přispívají české firmy, probírali jejich zástupci na konferenci Cirkulární města a byznys 4.

Podle dat World Wide Fund for Nature (WWF) souvisí asi třetina světových emisí s produkcí potravin. Celosvětově se pak více než třetina vyprodukovaných plodin použije pro fungování živočišné produkce. A ta je ve stravování Čechů stále nadprůměrná.

„Zdraví lidí a ekosystémů je podle výzkumů ruku v ruce, nejsou to oddělené problémy. Zvýšená spotřeba červeného masa, příliš cukru a nedostatek zeleniny a ovoce na českých talířích se podepisuje na zdraví lidí i krajiny. I to je důvod, proč WWF po britském vzoru přišla s návrhem tzv. ideálního talíře. Kdybychom chtěli plnit cíle Pařížské dohody, museli bychom se přiklonit výrazně k rostlinné stravě. Aby byly pro Česko cíle dosažitelnější, vznikl náš lokálně přizpůsobený soubor doporučení Zdravý talíř, zdravá planeta z loňského roku. Snažili jsme se kalkulovat tak, aby cena upraveného stravování nijak nestoupala,” vysvětluje Lenka Fryčová z české WWF.

Podle dat WWF je CO2 eq. stravování v Česku 5,29 na osobu za den. Aby hodnota odpovídala cílům Pařížské dohody, musela by klesnout o víc než polovinu. V tom je zásadní takzvané potravinové prostředí, které se formuje nejen v rodinách, ale i ve školách, firmách a aktivitou veřejné správy. Není přitom potřeba vyrábět víc, jen jinak.

„K naší metodologii pro producenty, která řeší výrobu, obaly, distribuci i plýtvání už se začátkem letošního roku přihlásil například Lidl,” dodává Fryčová. Podle Michala Vopeláka, konzultanta v oblasti odpadu firmy Lidl, se řetězec snaží svou aktivitu monitorovat skrze ESG reporting a 400 různých metrik. Tlak na udržitelnost přitom přichází z mateřského koncernu Schwarz Gruppe. Je však nutné směřování přizpůsobit dané zemi. Například iniciativa S Lidlem šetříme jídlem zahrnuje přes 1,6 milionu takzvaných záchranných tašek ročně. Ty obsahují potraviny, jimž se blíží datum minimální trvanlivosti nebo spotřeby. Zároveň se supermarket snaží nabízet vedle živočišných produktů i rostlinné alternativy. Zakazníka je totiž možné získat pro dané produkty nejen cenou, ale i usmístěním v prodejnách.

Filip Sajler z HOPI CHEF TECH Food zdůraznil, že skladba jídla je naprosté gros pro lidské zdraví. Snaží se tedy postupně měnit způsob přípravy jídel. „Čisté a kvalitní jídlo začíná vývarem a místními ingrediencemi. Neefektivita a nekvalita bohužel provází stále velkou část hromadného stravování v jídelnách, kantýnách i restauracích. Je potřeba se to učit jinak: díky know-how, technologiím, jak potraviny připravovat a uchovávat, ale i díky osvětě a propojení s byznysem. Stačí nějak začít, ideálně u sebe ve firmě, rodině, a postupně přidávat další kroky. Nejde se stále vymlouvat na to, že spotřebitel chce jen nejnižší cenu. Přenastavení vztahu mezi producenty a retailem vytváří prostor i pro změnu poptávky zákazníků,” říká Filip Sajler.

Kvůli zájmu méně plýtvat fungují také platformy typu Nesnězeno, které nabízí přebytky z kaváren, restaurací i supermarketů. „Podporujeme tím interní závazky firem, ale i globální cíle udržitelnosti dle OSN. Hlavní podíl našich zákazníků tvoří ženy mezi 25-35 lety,” říká Filip Matušek z Nesnězeno. Město je pro podobné platformy ideální prostředí: celosvětově se ve městech spotřebuje 70 % potravin, dost se v nich plýtvá, ale mohou být i dějištěm inovací. V Česku, Maďarsku a Rumunsku se do platformy chce zapojit stále více regionů a aktérů.

Podle Moniky Zábojníkové z Farmy Bezdínek (udržitelná produkce kvalitních rajčat z Dolní Lutyně) pomáhají i osvětové projekty typu Půl talíře. Ten motivuje lidi, jak naplnit alespoň polovinu porce ovocem a zeleninou. Podle ní si totiž lidé často nejsou vědomi, jak nedostatek ovoce a zeleniny na talíři ovlivňuje jejich zdraví i psychiku. „My jako producenti musíme hlavně zaujmout zakaznika.Třeba skvělou chutí, ale i tím, že naše zelenina neobsahuje zbytkové pesticidy a má tak jasné zdravotní benefity. Svoje děti učím, že je mnohem rozumnější utratit za kvalitní jídlo než za nové oblečení. Navíc zemědělství potřebuje změnu a tím pádem i mladé lidi. Koneckonců produkce jídla bude potřeba stále, takže je to obor s perspektivou, kde je nutné naučit se produkovat kvalitní jídlo i na malé ploše. Pro nás jsou v tomto směru velkým vzorem pěstitelé z Holandska,” říká Monika Zábojníková.

‍

Konferenci Cirkulární města a byznys 4 pořádal Pražský inovační institut ve spolupráci s hl.m. Prahou. Záznam a prezentace jsou na webu cirkularnimesta.cz.

‍