V Česku jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší domácí topeniště, v minulém roce mohly za 85 % celkových emisí tuhých znečišťujících látek. Na vině jsou hlavně staré kotle na pevná paliva, ve kterých se topí tím, čím nemá. Proto dál běží národní programy jako Zelená úsporám a kotlíkové dotace, které mohou pomoci domácnostem snížit spotřebu i emise. Jak se v Česku využívají a jak se to odráží a emisích?
V Česku jsou hlavním zdrojem znečištění ovzduší domácí topeniště, v minulém roce mohly za 85 % celkových emisí tuhých znečišťujících látek. Na vině jsou hlavně staré kotle na pevná paliva, ve kterých se topí tím, čím nemá. Proto dál běží národní programy jako Zelená úsporám a kotlíkové dotace, které mohou pomoci domácnostem snížit spotřebu i emise. Jak se v Česku využívají a jak se to odráží a emisích?
Díky dotacím už bylo v Česku vyměněno přes 103 tisíc kotlů a vyplaceno přes 11 miliard korun. Dle odhadů Ministerstva životního prostředí je třeba vyměnit ještě 150 tisíc neekologických kotlů. Výměnou jednoho takového kotle ušetříme prostředí až 40 kg prachu, u extrémně špatných kotlů (a jejich uživatelů) může jít až o 180 kg nebezpečných prachových částic ročně.
V období prvních kotlíkových dotací mezi lety 2016 a 2021, došlo díky výměně starých kotlů ke zmenšení území ČR zasaženého nadlimitními koncentracemi karcinogenního benzo[a]pyrenu z lokálního vytápění z 25,9 % na 6,1 %. Zároveň klesl i podíl populace zasažené tímto znečištěním z 55,7 % na 20 %.
Navzdory posunu k lepšímu zůstává situace na řadě míst neuspokojivá. Nejhorší je situace v Moravskoslezském kraji, proto je pokračování kotlíkových dotací potřeba. Letošní výzva směřuje hlavně na zranitelné domácnosti a seniory, pro které je z evropských fondů vyčleněno 1,7 miliardy korun. Ostatní zájemci mohou využít dotace na výměnu zdrojů z Nové zelené úsporám, která od září nabízí i příspěvek na výměnu starých plynových kotlů za tepelná čerpadla.
V Jihomoravském kraji nyní spouští vědci z Přírodovědecké fakulty (centrum RECETOX) a Ekonomické fakulty Masarykovy univerzity projekt senzorického měření znečištění ovzduší v různých obcích napříč krajem. Měření má pomoci vyhodnotit nejvýznamnější polutanty pocházející z domácích topenišť, jejich zdravotní dopady i náklady a tak i šířit osvětu mezi obyvateli dotčených obcí. Měření bude probíhat v šesti obcích a ve dvou městských částech města Brna, které mají stále venkovský charakter především z pohledu převažujícího typu zástavby rodinných domů. Vědci také provedou laboratorní analýzu prachových částic a posouzení toxicity a zdravotních dopadů na lidský organismus. Vědci zároveň zjistí od místních dotazníkovým šetřením, jak zdravotní a environmentální rizika vnímají a zda jsou ochotni ke změně způsobu vytápění. Se zástupci místních samospráv, podniků či škol provedou rozhovory o vnímání znečištění a možnostech řešení. Projekt je hrazený z Norských fondů.
Od září 2024 začne platit již odkládaný zákaz kotlů pro rodinné, bytové a rekreační domy nižší než 3. emisní třídy (nebo kotlů bez výrobního štítku). Tomu, kdo zákaz po tomto termínu poruší, hrozí pokuta až do výše 50 000 Kč. Zároveň byl z novely zákona o ochraně ovzduší nedávno vyřazen úplný zákaz prodeje kotlů na uhlí od ledna 2025. Hlavním argumentem bylo mimo jiné to, že se zároveň nezakázal dovoz těchto kotlů ze zahraničí a také že prodej kotlů čistě na uhlí je u nás minimální a zakazovat kombinované kotle vhodné pro uhlí i biomasu není pro kýžený přechod od fosilních paliv vhodný.
Navíc platí, že pokud je kotel moderní a má vysokou účinnost, může mít poměrně malé emise, i když je na uhlí, které v Česku k vytápění dál používá asi 15 % domácností.
ZDROJ: Ročenka ČHMÚ: Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2022
O uhlí platí, že jeho spalování produkuje více polyaromatických uhlovodíků, oxidů síry, a některých těžkých kovů na jednotku vyrobené energie než jakákoliv jiná paliva. Je také dominantním zdrojem emisí CO2 souvisejících s výrobou elektřiny a tepla a je odpovědné za více než 30 % průměrného globálního nárůstu teploty od doby před průmyslovým obdobím.
V osmdesátých letech bylo hlavně v uhelných regionech, díky napojené energetice a průmyslu zodpovědné za vyšší nemocnost dětí i dospělých (astma, nemoci srdce), sníženou střední délku života a vyšší výskyt vývojových vad dětí. Od té doby se situace výrazně posunula a dnes jsou největšími znečišťovateli právě domácnosti a jejich topeniště.
ZDROJ: Ročenka ČHMÚ: Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2022
Od devadesátých let v Česku došlo k výraznému zlepšení kvality ovzduší, hlavně kvůli nově zavedeným přísným opatření v množství škodlivin, které mohou do ovzduší vypouštět průmyslové provozy jako elektrárny, a teplárny.
Emise hlavních znečišťujících látek za posledních 30 let výrazně poklesly, stále se ale dostávají do ovzduší v množstvích, které v důsledku můžou působit negativně na zdraví lidí i ekosystému. Vliv na zdraví obyvatel a životní prostředí byl prokázán u mnoha látek zejména pro oxid siřičitý, oxidy dusíku, aerosolové částice a benzo(a)pyren.
ZDROJ: Ročenka ČHMÚ: Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2022
Některá města na východě ČR patří podle studie barcelonského Ústavu globálního zdraví (ISG) mezi místa v Evropě, kde se právě jemný polétavý prach nejvíce podílí na úmrtnosti obyvatel, spolu s městy v údolí řeky Pád v Itálií a slezském Polsku. Pro zmírnění množství emisí z kotlů (nejen) na pevná paliva je důležité používání kvalitních paliv, moderních kotlů a jejich pravidelná údržba. Dále lze dlouhodobě snižovat množství polétavého prachu v ovzduší úklidem městských či obecních komunikací, která zamezí dalšímu víření zdraví škodlivého polétavého prachu, omezení provozu aut s nejhoršími emisemi. Záchytu prachu pomůže i zeleň: vyšší tráva, keře a stromy či zelené fasády.
Zatím se v Česku vymýšlí jak správně postihnout lidi, kteří spalují špatně a znečišťují nadměrně vzduch ve svém okolí, ale legislativně zatím nic kromě zmíněné 50tisícové pokuty na stole není. Testuje se také možné využití analýzy popela. Výměna starých kotlů stavu ovzduší v Česku rozhodně pomáhá, stejně jako postupné upouštění od spalování pevných paliv. Díky lepší kvalitě ovzduší se uleví astmatikům, ale i seniorům a lidem s kardiovaskulárními obtížemi, což znamená mimo jiné i obrovské úspory ve zdravotnictví.
BOX I: Historie snahy o čistý vzduch: první normy už ve 14. století
Existuje velké množství typů uhlí, které se výrazně liší složením. Kromě organické hmoty, která se dá spálit, obsahuje v různých poměrech i nespalitelné minerální látky a vodu. Rozdíly způsobuje různý původ rostlinného složení a působení odlišných tlaků a teplot, při kterých vznikalo. Na škále pak máme nejkvalitnější antracity (až 90 % uhlíku) a na druhé straně nejméně kvalitní lignity, tedy typ hnědého uhlí, jehož obsah uhlíku je menší než 50 %. Právě vysoký obsah popelovin, ale také síry je problémem, který působí výrazné zhoršování kvality ovzduší spojené se spalováním uhlí. Už anglický král Eduard I. zakázal v roce 1307 pálit tzv. „mořské uhlí“, což bylo nekvalitní uhlí dovážené po moři ze severu Anglie. Trestem za jeho využívání bylo mučení, což by se dalo považovat za první známý případ legislativního vymáhání znečišťování ovzduší. První národní legislativní iniciativy vznikly až po největších krizích, jako byl Velký londýnský smog v roce 1952, skokové znečištění ovzduší kolem řeky Mázy v Belgii nebo smogové situace v USA (např. v pensylvánské Donoře v roce 1948).
Před zavedením různých mechanismů čištění spalin, jako jsou třeba elektrostatické odlučovače, byly oblasti v okolí velkých elektráren a továren pokryty polétavým popílkem, který se výrazně podepsal na snížení kvality života lidí. Vysoký obsah síry se při spalování uhlí oxiduje za vzniku oxidu siřičitého. Právě tato sloučenina může cestovat v ovzduší na velké vzdálenosti a v atmosféře dále oxidovat na sírany, které mají na svědomí výrazné okyselení prostředí. A kyselost vedla v druhé polovině 20. století k vymírání lesů a ničení vodních ekosystémů napříč státními hranicemi, na což poprvé upozornil švédský vědec Svante Odén v článku o kyselých deštích z roku 1967. Teprve poté začaly vznikat první mezinárodní dohody o znečišťování ovzduší. V případě emisí oxidu siřičitého se například od roku 2020 zavedly tvrdší mezinárodní emisní limity při využívání různých paliv s vysokým obsahem síry (např. mazut) v dálkové lodní dopravě, a to nejen v okolí přístavů, ale během celé plavby. Lodní doprava se podílela až na 10 % celosvětových emisí a v některých přístavech byla významným zdrojem znečištění.
BOX II: Historie užívání uhlí
Uhlí pálíme ve velkém už téměř stovky let. Právě uhlí se stalo hlavním energetickým zdrojem pro parní stroje, které posunuly lidstvo do tzv. průmyslové revoluce a většina evropských zemí začala spotřebovávat více uhlí než dříví už v průběhu 19. století. Dnes se udává, že je zodpovědné za více než 30 % průměrného globálního nárůstu teploty od doby před průmyslovým obdobím. Díky tomu, že některé uhelné sloje mohou vystupovat až na zemský povrch, máme doklady o jeho lokálním využívání již od jeskynních lidí, před 2000 lety v hrnčířství a metalurgii za dynastie Chan v Číně, u Římanů žijících v Anglii ještě před naším letopočtem, ale také od indiánů kmene Hopi v Arizoně okolo roku 1300. Dlouho bylo dřevo a dřevěné uhlí hlavním zdrojem energie, ale tím, že došlo v průběhu staletí k vykácení velkých oblastí, surovina přestala stačit rychle rostoucím městům. Uhlí najednou začalo být ideální alternativou - je energeticky výhodnější než dříví, což se vyplatí v náročným provozech (třeba při výrobě železa), zabere méně prostoru při skladování a dovede hořet delší dobu. Proto se začalo těžit a dobývat z podzemních dolů. Stalo se také surovinou pro výrobu koksu, což uhlí upravené bez přístupu vzduchu, kdy se z něj odlučují různé těkavé plyny, ale i kapalný dehet. Koks zcela nahradil dřevěné uhlí ve vysokých pecích a umožnil zvýšení kvality železných výrobků.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
