V Česku se ročně vyhodí kolem 180 tisíc tun textilu a přes čtyřicet procent ho končí v netříděném odpadu bez dalšího využití. Města jakožto obchodní centra v nakládání s oblečením hrají zásadní roli a čekají je od příštího roku nové povinnosti. Je proto čas přehodnotit, jak v rámci předcházení vzniku textilního odpadu i nakládání s ním fungují obce, firmy i spotřebitelé. O tom bude konference Cirkulární města a byznys 3: Města jako šatníky co praskají ve švech už 12. listopadu v Kampusu Hybernská.
V Česku se ročně vyhodí kolem 180 tisíc tun textilu a přes čtyřicet procent ho končí v netříděném odpadu bez dalšího využití. Města jakožto obchodní centra v nakládání s oblečením hrají zásadní roli a čekají je od příštího roku nové povinnosti. Je proto čas přehodnotit, jak v rámci předcházení vzniku textilního odpadu i nakládání s ním fungují obce, firmy i spotřebitelé. O tom bude konference Cirkulární města a byznys 3: Města jako šatníky co praskají ve švech už 12. listopadu v Kampusu Hybernská.
Dle dat Magistrátu se Praze daří téměř plně dál využívat vytříděný textil z kontejnerů, které jsou umístěny ve sběrných dvorech. Tuny textilního odpadu ale končí v černých popelnicích a putují do spaloven, v některých českých obcích i na skládky. O množství oblečení z dalších textilních kontejnerů, které se v Praze vyskytují, nemá město přehled. Mezera je tudíž hlavně na poli prevence vzniku samotného odpadu, posílení třídění textilu i množství dat o tom, co se v městech s textilním odpadem děje. Zde by mohla pomoci evropská legislativa, která mění pravidla od roku 2025. Jak se na ní obce a firmy chystají, proberou na konferenci Cirkulární města a byznys 3 příští týden.
V rámci spolupráce s Diakonií Broumov probíhá na všech sběrných dvorech hlavního města Prahy od roku 2015 sběr obnošeného textilu, oděvů a obuvi. „V roce 2023 bylo na sběrných dvorech vysbíráno celkem 29,6 tun starého textilu. Veškerý textil se z 98 % smysluplně využije k materiální pomoci,” říká Pavla Antonínová, koordinátorka cirkulární ekonomiky Magistrátu hlavního města Prahy.
Z materiálu nevhodného pro humanitární účely se vytváří čistící plachetky a 5 % se využívá jako alternativní palivo do cementáren. Kontejnery na použitý textil jsou umisťovány rovněž v ulicích města, a to na základě smluv uzavřených mezi společnostmi zabývajícími se sběrem použitého textilu a úřady městských částí. Daty od těchto subjektů, kterých by mělo být na území hlavního města osm, Magistrát zatím nedisponuje.
Změna legislativy od 1. 1. 2025 přináší povinnost sběru textilu v „odpadovém“ režimu, což bude Praha řešit umístěním dalších kontejnerů na textil na sběrné dvory hl. m. Praze provozované Pražskými službami, a. s.
„Zároveň připravujeme koncesní řízení, od jehož výsledku si slibujeme sjednocení systému sběru textilu na území města v souladu s požadavky platné legislativy. V oblasti předcházení vzniku textilního odpadu spolupracujeme například s UMPRUM, kde probíhají kurzy úprav a upcyclingu textilu podporované hlavním městem. Rádi bychom také vytvořili tzv. cirkulární mapu, kde budou snadno k nalezení provozy z oblasti předcházení vzniku odpadů, mimo jiné opravny oděvů, obuvi či kalendář swapů po německém vzoru,” dodává Pavla Antonínová.
Nová odpadová legislativa, která vstupuje v platnost v roce 2025, vyžaduje od měst zajištění separovaného sběru a recyklace textilního odpadu. Zanedlouho proto v obcích přibudou místa pro třídění textilu. Náklady za sběr a svoz by měli podle plánu ministerstva životního prostředí platit sami výrobci. Možná si pak drobně připlatí i kupující. Kromě toho nové požadavky odpadové legislativy a ESG legislativy přinášejí nové reportovací povinnosti pro firmy. Změny by měly vést k vyššímu procentu recyklovaného textilu. Vyplývá to z evropské směrnice o nakládání s odpadem a z plánů českého ministerstva životního prostředí (MŽP) na její převedení do českých zákonů.
Povinné oddělování nepotřebného textilu od jiného odpadu je pro jeho další využití klíčové. Třídění dosud v Česku běželo pouze na dobrovolném principu a sběru textilu se zatím věnovali hlavně soukromí podnikatelé a nevládní organizace v rámci zhruba deseti tisíců kontejnerů po celé zemi. Jejich obsah se sváží do třídících center, kde se dál znovu separuje. Použitelné oblečení putuje obvykle do charitativních obchodů, k nízkopříjmovým skupinám obyvatel nebo se prodává do zahraničí. Ze zbytku textilu se vyrábějí průmyslově využitelné materiály.
Data o textilním odpadu v Praze jsou zatím neúplná a neobsahují dostatek informací o materiálových tocích, zejména co se týče soukromého sektoru – Praha neví, kolik oblečení ze zdejšího trhu putuje jako neprodané nebo vrácené do spalovny nebo na skládky.
Přechod měst k více cirkulárnímu textilnímu sektoru proto vyžaduje užší a efektivnější spolupráci mezi výrobci, prodejci, spotřebiteli, zpracovateli odpadů a veřejnou správou. Cíle je jasný: maximálně využít možnosti pro prevenci vzniku textilního odpadu a efektivně recyklovat ten nepotřebný v souladu s novými evropskými a národními legislativami.
Cílem konference Cirkulární města a byznys 3 je právě vytvoření platformy pro širší pražskou veřejnost, včetně zástupců městských částí, městských firem, zainteresovaného byznysu a nevládních organizací, aby společně prozkoumali bariéry i možnosti řešení, včetně příkladů dobré praxe ze zahraničí. Na akci kromě zástupců města a firem vystoupí i odbornice na cirkulární ekonomiku a udržitelnost jako Valérie Boiten z Ellen MacArthur Foundation nebo Eva Laláková z Metabolic.
Rámcové nařízení EU zavede zákaz ničení neprodaného oblečení, oděvních doplňků a obuvi s účinností již od poloviny roku 2026. Ten bude časem možné rozšířit i na další kategorie spotřebního zboží v návaznosti na vyhodnocení dat ohledně vyřazeného a neprodaného zboží, která budou nově muset firmy pravidelně zveřejňovat. Nařízení také stanoví nové „eko“ parametry, které se nejprve dotknou textilních výrobků, obuvi, nábytku, matrací, pneumatik, čistících prostředků, barev a chemikálií, ale budou se vztahovat i na meziprodukty jako železo, ocel a hliník. První změny musí firmy plnit už od 19. července 2025.
Spotřebitel bude mít od roku 2026 také lepší informace o historii produktu či uhlíkové stopě díky “digitálním pasům”. Výrobce musí zajistit, aby prostřednictvím jednoho datového nosiče (např. QR kódu, čárového kódu, vodoznaku) byly na jednom místě zpřístupněny informace o opravitelnosti či možné recyklaci, skóre životnosti, uhlíkové a ekologické stopě nebo o technickém výkonu produktu, materiálech a jejich původu.
Dobrá praxe: Francie už od 2009
V zahraničí dobře funguje princip rozšířené odpovědnosti výrobců (tzv. Extended Producer Responsibility - EPR) z oblasti textilu. Ten funguje v současné době jen v několika zemích EU. Ve Francii je systém zavedený již delší dobu a je obecně považován za dobře fungující. Kromě Francie funguje také v Nizozemsku (od roku 2023), Maďarsku (od roku 2023) a od roku 2025 se připravuje jeho spuštění ve Švédsku. V několika dalších zemích je zvažován.
EPR systém pro textil a obuv funguje ve Francii od roku 2009, kdy byl založen jako první svého druhu na světě. Jeho operátorem je společnost Refashion, soukromá nezisková společnost, jejímiž akcionáři jsou mimo jiné společnosti jako C&A, Carrefour, Celio, Cora, Decathlon, LIDL, LVMH, Casino či Minelli. Francouzský model je inspirativní nejen tím, že vznikl jako první, ale rovněž svou propracovaností. Do svého EPR schématu zavedl celou řadu nových či jinak zajímavých prvků, některé z nich dosud nejsou samozřejmé ani v aktuální debatě na půdě institucí EU:
• podpora ekomodulace – vyplácení bonusů výrobcům, kteří zavádějí udržitelné koncepty nebo při designu předchází vzniku odpadů;
• investice do výzkumu a vývoje – Refashion podporuje vědu a výzkum v oblastech předcházení vzniku odpadu z textilu a obuvi, nových postupů v recyklaci či využití recyklovaných materiálů;
• neexistence výjimek pro mikro-, malé a střední podniky – v pozici výrobců musí být registrováni všichni, kteří dodávají produkty na trh;
• zřízení fondu pro podporu oprav – finanční podpora projektů směřujících k opětovnému využití díky opravám použitých produktů;
• zřízení fondu pro podporu opětovného využití – finanční podpora projektů jako second-handy, swapy
• komplexní mechanismus stanovení EPR poplatků, kdy jsou textilní výrobky a obuv rozděleny do mnoha desítek kategorií dle druhu, velikosti apod.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
