Vědci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) ukazují, že se investice do zeleně a vodních prvků ve městech ekonomicky vyplácejí. Kromě počátečních nákladů je podle nich nutné zdůrazňovat dlouhodobé úspory, zhodnocování prostoru a další celospolečenské přínosy.
Vědci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) ukazují, že se investice do zeleně a vodních prvků ve městech ekonomicky vyplácejí. Kromě počátečních nákladů je podle nich nutné zdůrazňovat dlouhodobé úspory, zhodnocování prostoru a další celospolečenské přínosy.
Horké letní dny jsou v posledních letech kvůli klimatické změně intenzivnější, rozpálené ulice sálají a lidé v betonových džunglích marně hledají stín. Při přívalových deštích se pak voda rychle hromadí na chodnících a silnicích, protože se nemá kam přirozeně vsakovat. Stromů a další zeleně je v mnoha městech stále nedostatek a ta současná čelí výzvám – extrémní letní vedra ji oslabují, některé stromy usychají, jiné trpí nemocemi. Doporučení odborníků je už poměrně známé: dostaňme do měst více kvalitní zeleně a nenechme dešťovou vodu bez užitku odtékat do kanálu.
Souhrnně se taková opatření nazývají modrozelená infrastruktura – systém propojující přírodní prvky se srážkovou vodou a často i další technickou infrastrukturou. Koncept popisují vědci z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem (UJEP) Jan Macháč a Marek Hekrle ve své knize Modrozelená města. Na příkladech konkrétních měst a obcí ukazují, že investice do zeleně a vodních prvků není jen estetickou záležitostí a i když mohou některá řešení působit na první pohled obyčejně, jejich dopady se promítají do našeho každodenního života – i do našich peněženek.
Často se při debatách o modrozelených opatřeních zdůrazňují jen počáteční náklady, ale zapomíná se na dlouhodobé úspory a celospolečenské přínosy. Například zelené střechy izolují budovy a snižují výdaje na chlazení a vytápění, propustné povrchy zase snižují zátěž kanalizace a chrání proti záplavám, stromy a květiny zlepšují kvalitu vzduchu i estetiku veřejného prostoru. A co víc – všechny tyto a další typy zeleně mají kromě ekologických a ekonomických přínosů pozitivní dopad na zdraví, psychickou pohodu a kvalitu života obyvatel. Investice do modrozelené infrastruktury tak nejsou jen otázkou životního prostředí, ale i otázkou ekonomiky, urbanismu a zdraví.
Projít se v létě ulicí, kde dominují betonové a asfaltové povrchy, bývá peklo. Pravděpodobně tomu však nebude na mnoha místech v Roudnici nad Labem. Tam se rozhodli ulice ozelenit a vyřešit tím několik nepříjemností naráz. Na Stadické nebo Švermově ulici se již netvoří kaluže, protože déšť směřuje do terénních prohlubní, kde se pomalu vsakuje a zároveň zavlažuje novou zeleň, která ulice zkrášluje. Kromě snížení nákladů města na údržbu zeleně tato jednoduchá terénní nerovnost, které se odborně říká dešťový záhon, přináší úspory i s ohledem na provoz čistírny, kam by jinak voda odtekla a musela by projít celým procesem čištění. Jak ukázali ekonomové z UJEP v knize Modrozelená města, započítáme-li k těmto přínosům i pozitivní dopady na cenu nemovitostí, můžeme přínosy z takového zvýšení množství zeleně a z využívání dešťové vody vyčíslit v řádech desítek až stovek tisíc korun ročně. To už jsou přínosy, které náklady na více zeleně ve městech slušně celé společnosti kompenzují. A to v této částce nejsou ještě započítány další benefity zeleně a vody, které nelze jednoduše vyčíslit – lepší klima, příjemnější prostředí nebo lepší podmínky pro život zvířat a rostlin.
Jak již bylo zmíněno, jedním z nesporných přínosů zeleně je i její pozitivní vliv na hodnotu nemovitostí. Ekonomické analýzy opakovaně ukazují, že v zelenějších ulicích mají domy a byty vyšší tržní cenu i atraktivitu pro nájemníky. Nově vysazené stromy v centru tak mohou pro jejich vlastníky znamenat zhodnocení okolních nemovitostí až o miliony korun ročně. Přesto jsou často slyšet stížnosti na listí, pyl či překážku v parkování, které mnohde pozice zeleně v okolí našich domovů oslabují.
Místo běžné asfaltové plochy, která by v létě sálala horko a v jejím okolí byla spálená tráva, v Táboře vzniklo propustné a zelení doplněné parkoviště, které zachycuje dešťovou vodu a současně ochlazuje okolí. Město do projektu investovalo s jasným cílem – vytvořit řešení, které je nejen ekologické, ale i ekonomicky výhodné. A výsledek? Díky úsporám za odvodnění a dalším přínosům se vynaložené prostředky městu a jeho obyvatelům „vrátí“ už za tři roky. Podobně chytré řešení najdeme také v Ostravě, kde mezi kolejemi tramvajové trati vysadili suchomilné rozchodníky. Ty nejenom skvěle vypadají, ale také snižují prašnost a hlučnost dopravy, zachytávají dešťovou vodu a kvetou.
I v menších obcích a vesnicích najdeme inspirativní příklady. Třeba v Bratčicích u Brna vznikla malá revoluce v přístupu k vodě – z bývalé nevyužívané hasičské nádrže tu vybudovali přírodní jezírko. Dnes zachytává až 90 % dešťové vody z širšího okolí a slouží jako oblíbené místo pro rekreaci i zlepšení mikroklimatu. Ekonomové z UJEP spočítali, že za 25 let přínosy tohoto opatření dosáhnou téměř 14 milionů korun, zatímco celkové náklady na jeho vybudování a údržbu činí 12 milionů. Každá investovaná koruna se tedy hypoteticky „vrátí“ i s úrokem, a to v podobě zmíněné vyšší hodnoty nemovitostí, možnostem rekreace, čistšímu ovzduší či možnosti nově z nádrže odebírat vodu na zavlažování obecní zeleně.
Modrozelená infrastruktura funguje na jednoduchém principu – využívá přirozené schopnosti přírodních nebo přírodě blízkých prvků zadržovat srážky, regulovat teplotu a zlepšovat kvalitu ovzduší. V praxi to znamená například více zelených střech, nádrží na dešťovou vodu, propustných chodníků, městských parků a stromových alejí.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
