Dle dat publikovaných časopisem The Economist by mohlo být takto bokem ukládáno až 6 % hodnoty světových akciových trhů. Ekonomika založená na půjčkách s úrokem v případě, že daný úrok není spotřebován, musí vyprodukovat další zboží a služby. Peníze na to však získá jen z dalšího dluhu, který pak v sobě opět obsahuje úrok. A tak se dluhová spirála roztáčí dokola každý rok, produkce stále roste až do vyčerpání ekosystémů a ekologického kolapsu
Na zodpovězení této otázky je potřeba vsunout mezi přírodu a úroky ještě proměnnou ekonomického růstu. Právě ten je totiž ohniskem sporu mezi středním ekonomickým proudem a ekologickou ekonomií, dle které je nekonečný růst hospodářství na planetě s omezenými přírodními zdroji nemožný. Diskuze se doposud vedla především o otázce propojenosti růstu HDP s globálně stále rostoucími emisemi CO2. V některých zemích se sice podařilo při slabém ekonomickém růstu dosáhnout mírného poklesu emisí, tento pokles byl ale příliš nízký vzhledem k potřebě urychleně skoncovat s jejich produkcí v celosvětovém měřítku. Růst kromě emisí přímo souvisí také s neudržitelným vývojem v otázce spotřeby materiálů, biodiverzity a vede k plošnému pustošení ekosystémů a chudnutí lidí závislých na zdrojích z nich.
Dosavadní krize ukazují, že zde nutnost růstu, takzvaný růstový imperativ, skutečně existuje, protože každá ekonomická recese a zastavení růstu přináší zásadní sociální problémy. Nedochází-li k růstu, kapitalistická ekonomika prostě přestává fungovat.
Ekologičtí ekonomové sledují, kde růstový imperativ vlastně vzniká a kde se spirála závislosti na růstu roztáčí. Ptají se, nakolik je udržitelný způsob, jakým fungují dnešní peníze, které zdaleka nejsou jen neutrálním pojivem ekonomiky, díky němuž jsme schopni mezi sebou vyměňovat zboží a služby. Tak je sice nazírá mainstreamová ekonomie, ale přehlíží přitom důležité aspekty jejich fungování.
V centru debat mezi ekologickými ekonomy s dědici idejí ikonického ekonoma J. M. Keynese leží právě úroky. Klíčovým bodem sporu je otázka, jestli úroky vytvářejí růstový imperativ nebo nikoliv. S tezí, že úroky růstový imperativ opravdu vytvářejí, přišel britský ekonom Richard Douthwaite, jemuž v roce 1999 vyšla kniha Ekologie peněz, v níž popisuje napojení úrokové a dluhové spirály na produkci. Když banka půjčí peníze, splacení půjčky následně předpokládá produkci, kvůli které byla daná půjčka poskytnuta. To není nic neobvyklého. Problém vzniká až s úrokem. Ten vytváří návaznou potřebu, aby bylo na jeho splacení něco vytvořeno a zde se dle Douthwaitea skrývá kritizovaný růstový imperativ.
Tím něčím, na co se splacený úrok použije, nejsou jen platy zaměstnanců banky, jejich počítače nebo mramor ve foyer. Putují především na pokrytí spotřeby bohatých akcionářů, kterým z podnikání banky plynou zisky. Zaplacený úrok jde tedy zpátky do ekonomiky ve formě spotřeby a peníze nikde nechybí, takže není nutnost si znovu půjčit a ani není vytvářen systémový tlak. Když si totiž akcionář ze svých dividend koupí soukromé letadlo, někdo jej musí vyrobit a za práci v továrně dostane zaplaceno. Za výplatu si pak koupí zase potraviny nebo dovolenou u moře. Peníze tedy nadále v ekonomice obíhají.
Systémový tlak na růst dle ekologických ekonomů Christiana Kimmicha působícího i na katedře Environmentálních studiích brněnské FSS a Ferdinanda Wenzlaffa z Hamburské univerzity vzniká až s hromaděním peněz. To, co se z úroku zaplaceného bance nepoužije pro fungování banky samotné nebo na soukromé letadlo akcionářů banky, může zůstat ležet ladem jako cash, nebo být investováno do existujících nemovitostí, půdy, zlata nebo obrazů, které nejsou přímo spojené se zbytkem ekonomiky. Tím pádem jsou tyto specifické formy majetku jakýmsi bezpečným přístavem pro obrovské zisky nejbohatších lidí na světě. Zásadním problémem je, že hodnota zmiňovaného majetku jednoduše neteče zpátky do reálné ekonomiky, ale ekonomika jejich ekvivalent v podobě zisku vytvářet musí.
Dle dat publikovaných časopisem The Economist by mohlo být takto bokem ukládáno až 6 % hodnoty světových akciových trhů. Ekonomika založená na půjčkách s úrokem v případě, že daný úrok není spotřebován, musí vyprodukovat další zboží a služby. Peníze na to však získá jen z dalšího dluhu, který pak v sobě opět obsahuje úrok. A tak se dluhová spirála roztáčí dokola každý rok, produkce stále roste až do vyčerpání ekosystémů a ekologického kolapsu. Dle Světové meteorologické organizace hrozí, že nárůst teploty o 1,5˚C související s lidskou činností a spotřebou překonáme již před rokem 2027. Další zvyšování teploty pak povede k událostem, pro které už termín kolaps nebude nepřiměřený. Jedinou alternativou tomuto vývoji je pak zevrubná změna systému.
Dle dat publikovaných časopisem The Economist by mohlo být takto bokem ukládáno až 6 % hodnoty světových akciových trhů. Ekonomika založená na půjčkách s úrokem v případě, že daný úrok není spotřebován, musí vyprodukovat další zboží a služby. Peníze na to však získá jen z dalšího dluhu, který pak v sobě opět obsahuje úrok. A tak se dluhová spirála roztáčí dokola každý rok, produkce stále roste až do vyčerpání ekosystémů a ekologického kolapsu
Postkeynesiáští teoretici sice uznávají, že úročení půjček je výrazně spjato s historickým vývojem kapitalismu a má své negativní důsledky, ale mají vůči kritice ze strany ekologických ekonomů námitky. Kritizují například předpoklad preference akcionářů peníze hromadit, nebo to, že ekologičtí ekonomové údajně neberou v potaz možnost využít naspořené peníze na pozdější splacení dluhů, mají-li boháči zároveň dluhy. Tyto námitky mají své teoretické opodstatnění, ale současné praxi neodpovídají.
Jaké alternativy tedy ekologičtí ekonomové prosazují? Představují si post-kapitalistický nerůstový ekonomický systém zcela bez úroků? Ne nutně. Většina nerůstových alternativ v otázce peněz vychází z bezúročných půjček, ale banky založené na úročení peněz by mohly dle nerůstových modelů existovat i nadále, jen by smysl jejich existence nebyl v hromadění majetku akcionářů, ale ve vracení peněz z úroků do místní komunity.
Úrok jako takový tedy tolik nevadí. Stává se nebezpečným až v situaci, kdy je součástí systému, ve kterém dosahují majetky takového rozsahu, že vytvářejí ekonomiku samu pro sebe a vynucují si, aby zbytek ekonomiky neustále rostl, aby mohl rozmnožování majetku dále financovat. A přesně v takovém systému aktuálně fungujeme.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
