Ostravští vědci chtějí v regionu zkoumat energetickou chudobu. Jak zabránit prohlubování nerovností při přechodu na zelenější energetiku?

Cílem projektu STENEO Ostravské univerzity (OU) jezvýšit regionální odolnost a připravenost na energetickou tranzici. Vědci se chystají mapovat situaci v regionu s vysokým výskytem energetické chudoby a silnou závislostí na uhlí a navrhnout řešení zahrnující nejzranitelnější skupiny obyvatel.

Ostravská metropolitní oblast (OMO) patří v Česku mezi největší producenty skleníkových plynů. Moravskoslezský kraj jako celek dlouhodobě trpí zhoršenou kvalitou ovzduší, ačkoli celkový objem emisí zde od 90. let klesl přibližně o 93 %. Kraj v důsledku toho vykazuje vyšší úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a nádorová onemocnění. Tranzice, jejímž přímým dopadem je zkvalitnění ovzduší, tak může přispět k lepšímu fyzickému zdraví i zvýšení duševní pohody obyvatel kraje. Zároveň úspěšná tranzice v tomto na fosilních palivech silně závislém regionu je klíčová pro dodržení klimatických závazků na národní i nadnárodní úrovni.

‍„Náklady přechodu na zelenější energetiku nesou nejvíce právě regiony významně závislé na využívání fosilních paliv. V kombinaci se socioekonomickou situací v Ostravské metropolitní oblasti může tranzice narazit na odpor místních, kteří odmítnou náklady nést na svých bedrech,” říká profesorka Soňa Kalenda Vávrová, garantka doktorského studijního programu Sociální práce na Fakultě sociálních studií OU.

Vědcům z OU a jejich projektovým partnerům jde v záměru podaném v rámci Operačního programu Jana Ámose Komenského (OPJAK) především o hledání a navrhování úsporných modelů v oblasti bydlení a spotřeby energií. Chtějí zkoumat takzvané Positive Energy Districts, tedy modelové balíčky inovací (technických i sociálních) pro konkrétní části města. Na základě sebraných dat o obyvatelích navrhnou možnosti řešení pro přechod na čistší energie, s akcentem na předcházení energetické chudobě a celkovou přijatelnost pro obyvatele.  

Současná Regionální inovační strategie v oblasti energetické tranzice Moravskoslezského kraje zohledňuje hlavně technologickou dimenzi přechodu na zelenější energetiku, ale nezabývá se příliš společenskými dopady a sociálními inovacemi, které je mohou mírnit. Vědci chtějí proto celkově zhodnotit situaci obyvatel OMO, zejména těch ohrožených energetickou chudobou –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ matek samoživitelek, seniorů a rodin s dětmi ze “zatížených” lokalit. Aby v budoucnu nedocházelo v souvislosti s tranzicí k dalšímu sociálnímu vyloučení, je třeba ve státní správě a samosprávě přijímat opatření vycházející z aktuálně zmapovaného stavu. Kromě samotného výzkumu vědci také zhodnotí možnosti investic a kroků, které v oblasti bydlení podpoří energetickou účinnost a navrhnou modelová řešení pro některé části OMO. 

Největší problém je bydlení

Jednu z největších výzev energetické tranzice představuje bydlení a spotřeba energií. Podle údajů z Eurostatu (2022) tvořily domácnosti přibližně 26 % konečné spotřeby elektrické energie a 32 % zemního plynu. Budoucí zbavování se fosilních paliv může způsobit zvyšování nedostupnosti bydlení, a tím snížit odolnost obyvatel v procesu tranzice. Zvyšuje se podíl obyvatel, kteří za bydlení vydávají více než čtvrtinu příjmů, což je v literatuře považováno za kritickou hranici, která může vést až k energetické chudobě. Zvyšující se výdaje pak posilují odpor k energetické tranzici jako celku a paradoxně i k opatřením, jejichž cílem je podpora těch nejzranitelnějších.

Pro akutní řešení pomůže cílená regulace cen, podpora domácností v energetické chudobě pomocí sociálních slev na energie nebo příspěvek na bydlení, který dnes zdaleka nevyužívají všichni ti, kdo na něj mají nárok. Třetí zásadní nástroj dlouhodobější povahy je pak snižování spotřeby energie v bydlení.

‍„Pro představu: v Nizozemí je výše regulovaného nájemného vypočítávána z několika faktorů a jedním z nich je energetická náročnost budovy. Pokud chce majitel nájem zvýšit, může například investovat do energetické účinnosti. Na to navazují dotační programy, ze kterých mohou čerpat majitelé nájemního bydlení. Finanční návratnost investic do zateplení je asi 3-4 roky, do fotovoltaiky 7-10 let,” říká Vojtěch Bosák z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty OU.

Budovy se podílí na globálních emisích skleníkových plynů 21 %, v rámci EU pak 36 %, kdy až 80 % energie se v budovách spotřebuje na vytápění a ohřev vody. V Evropě jsou dosud tři čtvrtiny budov energeticky neúčinných a ročně zde projde renovací jen 11 % stávajícího fondu budov. Pouze 1 % z nich pak představuje renovace snižující energetickou náročnost. 

Až 50 % nákladů na bydlení padne na energie

Ekonomický potenciál energetických úspor u bytů se dle Územní energetické koncepce Moravskoslezského kraje na období 2020–2044 pohybuje okolo 40 % a je ovlivněn zejména jejich stářím. Protože však investice do zvýšení energetické účinnosti navyšují cenu nájemního bydlení, mohou v důsledku vést k vymisťování nízkopříjmových nájemníků a snižování dostupnosti nájemního bydlení. To představuje pro Moravskoslezský kraj, kde je vysoká koncentrace nájemního bydlení i energetické chudoby, velkou výzvou. Na úrovni domácností činily energie více než 50 % nákladů na bydlení. U nízkopříjmových rodin byl tento podíl ještě vyšší. V čerpání z programů Zelená úsporám a Nová zelená úsporám sice patřil kraj v rámci Česka na špičku, data však zároveň ukazují, že dotace zatím čerpali zejména lidé se středními a vyššími příjmy v rodinných domech. Investice tedy plnily environmentální cíle tranzice, ne jejich sociální účel. Proto se vědci chtějí v rámci projektu věnovat také efektivnějšímu cílení investic s ohledem na reálné potřeby obyvatel nájemního bydlení.

Hrozící odpor k tranzici

Země střední a východní Evropy se kromě neudržitelného energetického mixu vyznačují relativně nízkým povědomím, ignorací až odporem k energetické tranzici. A nejhorší je situace v regionech s nevyrovanou životní úrovní a vysokým počtem chudobou ohrožených obyvatel.

‍„Ostravská metropolitní oblast na tom dle ekonomických dat není špatně, nicméně se to nepromítá do sociálního a demografického vývoje. V dobře fungující regionální ekonomice bychom předpokládali, že z pozitivního vývoje ekonomiky budou mít přínos široké vrstvy obyvatel, což se projeví snižováním chudoby a stabilizací bydlení, resp. úbytkem vymísťování z bydlení. To se však neděje a tím je rezistence k tranzici potenciálně posilována,” vysvětluje Ondřej Slach z Katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Přírodovědecké fakulty OU. 

Ačkoli změny, které přinese nutnost zajistit stabilní nízkouhlíkové zdroje energie, představují potenciál pro snížení nerovností, často se tyto v jejich důsledku reprodukují či prohlubují. Rovněž může docházet k nepřímým dopadům, jako jsou přesuny investic, odchody vzdělaných obyvatel z regionu či úbytek pracovních míst spojených s těžbou a energetickým využitím fosilních paliv. Právě proto je tranzice mnohdy předmětem politických sporů i společenského “odporu”. EU sice vyčlenila na řešení negativních dopadů prostředky do Fondu spravedlivé transformace, nepřímým důsledkům se ale věnuje málo pozornosti. Region OMO navíc aktuálně čelí prohlubování společenské i geografické polarizace. Výzkumy naznačují, že tzv. „zelená nespokojenost“ může akcelerovat celkovou frustraci obyvatel a znamenat tak zásadní problém pro budoucnost regionu. 

Energetická chudoba: na vině neefektivní budovy

Energetická chudoba nastává v situaci, kdy účty za energii představují vysoké procento příjmů spotřebitelů, nebo nutnost snížit spotřebu energie v domácnosti do takové míry, že to má negativní dopad na zdraví a pohodu lidí. V EU je energetická chudoba koncentrována zejména ve střední a východní Evropě, kde se s ní potýkají široké vrstvy obyvatel. Souvisí to se zastaralostí infrastruktury a nízkými příjmy. Podle výsledků projektu TAČR (2019) patří mezi hlavní příčiny energetické chudoby neefektivní budovy a spotřebiče, nízké příjmy domácností a vysoké náklady na energie. Nejvyšší podíl energeticky chudých obyvatel byl v Ústeckém kraji, následoval kraj Moravskoslezský. Chudoba včetně té energetické se týkala také z velké části rodin s dětmi žijících v tzv. sociálně vyloučených lokalitách. 

V roce 2021, před vypuknutím nedávné energetické krize, žilo v Česku v energetické chudobě přibližně 900 000 lidí (8,7 % populace) v asi 500 000 domácnostech. Lze proto předpokládat, že jí dnes čelí ještě více lidí. Podle odhadu Klusáčka et al. (2023) žilo až 50 % českých domácností v budovách s velmi vysokou energetickou náročností. I přes jisté investice do vytápění a zateplení z let 2000-2019 mělo Česko stále jednu z nejhorších energetických účinností rezidenčních budov v zemích OECD. 

Řešení: Positive Energy Districts

Jedním z možných řešení, které má potenciál řešit problémy spojené s energetickou tranzicí jsou tzv. Positive Energy Districts (PEDs), tedy energeticky účinné a flexibilní městské čtvrti nebo skupiny propojených budov, které produkují v součtu nulové emise skleníkových plynů. PEDs jsou  založené na obnovitelných zdrojích energie, především solární energii, a jsou v současnosti technicky dosažitelné díky chytrým systémům pro chlazení, vytápění a výrobu elektřiny. 

Ovšem pro vznik soběstačného energetického systému je zásadní párovat technologie s opatřeními na úsporu energie a sociálními inovacemi. Výzkumník João Pedro Gouveia a jeho tým prokázal na historické čtvrti Lisabonu, že PED spojený s renovací zvyšující energetickou účinnost a místní výrobou solární energie může řešit energetickou chudobu. Vznik PEDs zmiňuje také Evropská komise jako opatření, které přispěje k cíli Zelené dohody pro Evropu, tedy snížení celkových emisí o 55 % do roku 2030 a o 60 % z budov. Iniciativa URBAN EUROPE má za cíl založit v Evropě do roku 2025 sto projektů PED. V kontextu sociálních cílů tranzice je vhodné zmínit, že naprostá většina PEDs s ambicí poskytovat i dostupné bydlení byla proto spolufinancovaná z veřejných prostředků.  

Osvěta na základních školách

Podle dat sociologů se česká dospělá populace sice staví k ochraně přírody, krajiny a klimatu pozitivně, nicméně má nízké povědomí o politice EU zaměřené na tranzici a změnu klimatu. V EU Češi dokonce v oblasti adaptace a mitigace patří k nejméně aktivním. Jak ukazují zkušenosti z přeměny evropských uhelných regionů, k úspěchu je zapotřebí posilování environmentální gramotnosti, díky níž jsou lidé následně schopni tranzici lépe porozumět a také z ní profitovat. Proto je zásadní osvěta i mapování motivací a vzorců chování jednotlivců reagujících na tranzici. I na tuto tzv. behaviorální oblast se zaměřuje jeden z pilířů projektu OU. Vědci se chystají zjistit úroveň environmentální gramotnosti a zájmu žáků základních škol a zhodnotit také chování u vzorku dospělé populace – rodičů žáků a pracovníků základních škol. Za využití dotazníkového šetření vědci prozkoumají i životní spokojenost a míru stresu u dospělé populace v OMO vyrovnávající se s dopady tranzice. 

Díky výsledkům projektu budou lépe známé potřeby jednotlivých skupin obyvatel a bude možné navrhnout strategie a opatření zvyšující přínosnost a přijatelnost tranzice z pohledu obyvatel. Pokud bude projekt podpořen, řešitelský tým začne pracovat na podzim 2024. Nejprve vědci shromáždí dostupná data z českých i mezinárodních výzkumů a zahraniční dobré praxe, v další fázi pak budou realizovat výzkum na území OMO s akcentem na její specifika. Na základě získaných výsledků budou navrhovat modelová řešení.