Zdražení benzínu doprovázené vhodnými opatřeními by byla účinná sociální politika

Když na seminářích o sociálních dopadech přechodu na nízkoemisní ekonomiku dávám účastníkům k prozkoumání následující graf, většinou vzbudí nejvíc zmatení a otázek. Tabulka přitom přináší přehlenou informaci o tom, že rozšíření systému obchodování s emisemi na sektory budov a silniční dopravy (EU ETS 2) není politika antisociální, která jen zvýší chudobu a bídu. Jak je to možné? 

‍

Podíl výnosů z EU ETS 2 zaplacený domácnostmi podle příjmových kvintilů a zároveň členských států dělených pomocí průměrného příjmu

Sice platí, že zvyšování cen energií často relativně nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti, zejména, co se týče vytápění. Ze svého měsíčního rozpočtu např. 20 tisíc totiž platí na energie i bydlení nejvyšší část. Třeba 5 tisíc, tedy jednu čtvrtinu rozpočtu. Pokud se zvedne cena, může to pak znamenat zdražení, kterého si domácnost bolestně všimne. Zároveň však platí, že bohatší domácnosti často zaplatí za energie více peněz. Pokud má domácnost měsíční rozpočet 80 tisíc Kč a zaplatí za energie 10 tisíc, je to hned dvakrát tolik než v prvním příkladu. A to i přesto, že relativně za energie zaplatí méně, a sice jen osminu svého rozpočtu. 

To je princip, který je vidět v tabulce. Zní sice triviálně, ale má důležité důsledky. Co přesně tabulka říká? Rozdělme si Evropu na pět skupin obyvatel podle výše příjmu a předpokládejme, že na povolenkách dohromady zaplatí stovku. V takovém případě pětina nejbohatších lidí v Evropě zaplatí celou třetinu této částky (33 Kč), naopak ta nejchudší skupina zaplatí pouhých 9 Kč. 

To samé funguje i pro členské státy. Ve výsledku tak nejbohatší pětina domácností z nejbohatších zemí (Francie, Německo, Rakousko, Nizozemí apod.) zaplatí skrze EU ETS2 10 Kč, nejchudší pětina z nejchudších států jen 1 korunu! Pokud bychom tedy vzali výnosy z EU ETS 2 a snažili se jimi kompenzovat dopady pro nízkopříjmové domácnosti, bude nám z té původní stovky stačit 25 Kč, abychom vynahradili náklady 40 % nejchudších obyvatel. 

Zbytek peněz pak je možné investovat třeba do výstavby sociálního bydlení, nízkoemisních autobusů, tepelných čerpadel, záchrany centrálních systémů zásobování teplem nebo podpory renovací v domácnostech. 

Kromě toho, že konec světa benzín nejspíš zdraží (a všichni umřeme) má všechno ještě další háček. Systém se musí uvést do praxe celý. Pokud se zavede jen první část, tedy EU ETS 2 bez kompenzace dopadů, vracíme se k výroku: “Platí, že zvyšování cen energií často relativně nejvíce dopadá na nízkopříjmové domácnosti.” – A to je velký problém. 

V době, kdy se sice zjednodušuje, ale i zpřísňuje systém dávek a kdy peníze ze současného systému povolenek míří k firmám nebo vlastníkům nemovitostí, nikoliv však k těm nejzranitelnějším domácnostem, je pro mnoho lidí těžko představitelné, že tento druhý nezbytný bod budoucí vláda dotáhne, zejména ve chvíli, kdy její pravděpodobní představitelé naznačují, že chtějí celý systém zrušit a riskovat penalizaci Evropské komise.

Možnosti, jak systém zavést, bez drtivých dopadů na nejchudší domácnosti, přitom existují. Z výnosů povolenek by se rozšířil dávkový systém tak, aby nenechával nikoho na holičkách, např. skrz klima-bonus na energetické výdaje. Zároveň by se navýšily existující programy a vytvořily nové, zaměřené výhradně na zranitelné domácnosti. Z těch současných lze zmínit např. program Nová zelená úsporám Light pro nízkopříjmové vlastníky nebo výstavbu dostupného bydlení s podporou SFPI, který obcím nabízí i výhodné půjčky. Zásadní by byl i přínos Sociálního klimatického fondu, který by měl přinést nové programy, např. renovaci bytových domů, komplexní poradenství pro nízkopříjmové domácnosti nebo řešení pro lidi ve vyloučených lokalitách. 

Ještě se tedy uvidí, zda boj proti rozšíření povolenek byl jen součástí předvolební populistické rétoriky, nebo vláda ETS2 skutečně do českého práva neimplementuje (a všechno výše vysvětlované ztratí naději).

‍