V únoru vydala Evropská komise sdělení, kde doporučuje, aby si EU pro rok 2040 stanovila cíl snížit své čisté emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Cíl je dalším krokem k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a vychází také z procesů nastavených Pařížskou dohodou. Zatím jde jen o doporučení a úvod pro politickou diskuzi. Reálné rozhodování proběhne až po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024, po kterých se zformuje Komise.
V únoru vydala Evropská komise sdělení, kde doporučuje, aby si EU pro rok 2040 stanovila cíl snížit své čisté emise skleníkových plynů o 90 % oproti roku 1990. Cíl je dalším krokem k dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a vychází také z procesů nastavených Pařížskou dohodou. Zatím jde jen o doporučení a úvod pro politickou diskuzi. Reálné rozhodování proběhne až po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2024, po kterých se zformuje Komise.
Stávající Evropská komise pod vedením Ursuly von der Leyen hned po svém nástupu po minulých volbách v roce 2019 vydala sdělení Zelená dohoda pro Evropu, známé jako “The European Green Deal”, kde avizovala navýšení úsilí EU v oblasti klimatu doprovozené dalšími opatřeními v oblasti ekologie. Konkrétně bylo navrženo zvýšit cíl pro snižování emisí skleníkových plynů do roku 2030 (na 55 %) a dosáhnout klimatické neutrality do roku 2050. Plán samozřejmě zahrnoval i větší podporu obnovitelných zdrojů energie či diplomacii v oblasti klimatu. Konkrétně se však Zelená dohoda pro Evropu promítla do závazných právních předpisů EU až později (zejména v rámci tzv. balíčku Fit for 55) a některé stále ještě nebyly finálně schváleny.
Jedním z prvních právních předpisů, které přijala Komise k provedení Zelené dohody pro Evropu, je tzv. evropský právní rámec pro klima (někdy také přezdívaný jako klimatický zákon), který závazně zakotvuje zmíněné klimatické cíle Unie pro roky 2030 a 2050, zřizuje Evropský vědecký poradní výbor pro změnu klimatu a stanoví, že Unie v budoucnu nastaví i cíl pro rok 2040.
Konkrétně měla cíl pro rok 2040 navrhnout Komise do šesti měsíců od prvního globálního hodnocení podle Pařížské dohody. To proběhlo v první polovině prosince 2023. Závěry globálního hodnocení byly přijaty s rozporuplnými emocemi. Současné přísliby států nevedou ke snížení emisí o maximálně 2°C, jak požaduje Pařížská dohoda, a už vůbec ne k 1,5 °C. Světové společenství proto vyzvalo ke ztrojnásobení obnovitelné energie a zdvojnásobení energetické účinnosti do roku 2030, k odchodu od fosilních paliv v energetických systémech, rozvoji nízkouhlíkových technologií (včetně jádra a vodíku), urychlení snížení emisí ze silniční dopravy, ukončení neefektivních podpor fosilních paliv, které se netýkají energetické chudoby a spravedlivé transformace, či urychlení úsilí o postupné omezení výroby energie z uhlí. V tomto směru došlo k posunu: k útlumu využívání uhlí k výrobě energie a k ukončení neefektivních podpor fosilních paliv poprvé v historii vyzvali účastníci COP 26 v roce 2021 v Glasgow. Na COP 27 v tomto směru nebyl zaznamenán pokrok, ale na COP 28 v roce 2023 došlo k historicky vůbec první výzvě k opuštění všech fosilních paliv a k co možná nejdřívějšímu ukončení neefektivních podpory fosilního průmyslu.
V tomto směru však zaznívá také kritika: co to ve skutečnosti vůbec znamená a bude to stačit? Není jasné, co v samotném textu znamená třeba odchod od fosilních paliv v „energetických systémech“ – zahrnují například i dopravu? Text rovněž hovoří o technologiích k zachytávání uhlíku – znamená to, že pokud vykompenzují používání fosilních paliv, bude možné je dále užívat?
V textu se také objevuje explicitní odkaz na přechodová paliva, kterým může být i plyn. I přes tyto výzvy některé státy navíc stále plánují těžbu fosilních paliv rozšiřovat a dále do ní investovat. Jaký tedy bude reálný dopad? Také je potřeba zmínit, že rozhodnutí COP nejsou – na rozdíl od Pařížské dohody – formálně závazná. Neznamená to, že by nebyla vůbec relevantní. Jednání o nich jsou vždy složitá a v minulosti k nim přihlédly třeba i soudy. Státy musí také závěry prvního globálního hodnocení zohlednit při aktualizaci svých příspěvků v rámci Pařížské dohody. Jde v tomto ohledu Evropská unie příkladem? Zohledňuje doporučení k cíli pro rok 2040 výše uvedené výzvy?
Evropská komise ve svém doporučení k cíli pro rok 2040 vychází mimo jiné z konzultací s Evropským vědeckým výborem pro změnu klimatu, který ve svém nejnovějším doporučení v lednu 2024 navrhl snížení emisí ve výši 90-95 %. Komise se v tomto ohledu názorem výboru řídila, ačkoliv se přiklonila k nižší hranici. Co se však týče ukončení spalování fosilních paliv, tento cíl – i přes urgentní apel výboru a výzvy z COP28 – v doporučení chybí. Ohledně fosilních paliv Komise uvádí, že v roce 2040 se má jejich spotřeba k výrobě energie snížit přibližně o 80 % ve srovnání s rokem 2021. Konkrétně má být do roku 2040 vyřazeno uhlí a s ropou se počítá zejména v dopravě. Se zemním plynem se zase počítá v průmyslu, budovách a přenosové soustavě.
Kromě toho Komise spoléhá na zachycování a ukládání uhlíku – k rozvoji těchto technologií se očekává i změna právních pravidel. Technologie k zachycování a ukládání uhlíku jsou sice zmíněny v rozhodnutí z COP 28, ale zatím nejsou v EU provozovány. Komentátoři proto varují před přílišným spoléháním na ně. Evropský plán se dočkal kritiky také kvůli ústupkům protestujícím farmářům.
Komise však v doporučení naznačuje směry, kam se bude Evropa v příštích letech posouvat tak, aby byla zelená a zároveň i konkurenceschopná – solární a větrná energie, elektrifikace, inteligentní a flexibilní sítě včetně řešení skladování, zelené investice apod. Je načase, aby i Česko svižným tempem naskočilo na tento trend.
Komise ve svém doporučení porovnává i náklady v případě nečinnosti. V důsledku klimatické krize se totiž zvyšuje množství extrémních jevů, které jen za posledních 5 let způsobily ekonomické ztráty ve výši cca 170 miliard EUR. Jen v roce 2022 v důsledku veder přišlo o život asi 61 tisíc lidí. Bohužel se očekává, že tato čísla se budou zvyšovat. Pokud se však podaří udržet globální oteplování na úrovni 1,5 °C v souladu s Pařížskou dohodou, mohli bychom ušetřit až 2,4 bilionu EUR. Navíc se odhaduje, že dosažení cíle 90 % snížení emisí do roku 2040 by mohlo snížit počet předčasných úmrtí v důsledku znečištění ovzduší o 270 tisíc ročně.