EU v první půli roku vyrobila rekordních 74 % elektřiny z nízkoemisních zdrojů. Jak je na tom zbytek planety ukáže COP 29

‍Konference COP29, která se letos uskuteční v ázerbajdžánském Baku, opět zhodnotí pokrok v oblasti naplňování globálních klimatických cílů, zejména plnění Pařížské dohody. Delegáti navrhnou další kroky k udržení nárůstu teploty pod 2 °C a přezkoumají závazky z COP28, kde byla přijata ambiciózní výzva ke ztrojnásobení kapacity obnovitelných zdrojů do roku 2030. Jak si aktuálně svět stojí na cestě k udržitelnější budoucnosti? 

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) se kapacita obnovitelných zdrojů energie do konce tohoto desetiletí začne rozvíjet rychleji než celková globální poptávka po energii. Vzhledem k současnému nastavení politik by se měla globální poptávka mezi lety 2023 a 2035 zpomalit na růst o přibližně 0,5 % ročně, a to díky efektivnějším úsporným opatřením, elektrifikaci a rychlému rozvoji obnovitelných zdrojů, což je ve srovnání s průměrným růstem 1,4 % za období 2013–2023 výrazné zpomalení. 

‍

V roce 2035 se solární a větrná energie pravděpodobně stanou největším energetickým zdrojem. Poptávka po fosilních palivech by díky tomu mohla začít klesat ještě před rokem 2030. Investice do obnovitelných zdrojů se podle prognóz zvýší zhruba z 680 miliard dolarů v roce 2023 na 850 miliard v roce 2030, přičemž globální kapacita obnovitelných zdrojů se více než zdvojnásobí.

‍

Podle zprávy BloombergNEF se v roce 2023 technologie s nulovými emisemi poprvé podílely více než 40 % na globální výrobě elektřiny. Loni  pocházelo víc než 90 % nově přidané kapacity z větrné a solární energie, přičemž globální kapacita větrných zdrojů poprvé přesáhla jeden terawatt. Brazílie, země s nejčistší energetickou bilancí mezi státy G20, dosáhla 88% podílu obnovitelných zdrojů na svém energetickém mixu.

‍

Čína aktuálně staví větrné a solární elektrárny s kapacitou 339 GW, což tvoří 64 % globálního rozvoje zelené energie, zatímco USA přidávají jen 40 GW. V Číně, kde podíl uhlí na výrobě elektřiny klesl na 53 %, nyní tvoří obnovitelné zdroje významný díl energetického mixu. Evropská unie v roce 2024 zase dosáhla historického rekordu, kdy v první polovině roku vyrobila 74 % elektřiny z nízkoemisních zdrojů, z čehož obnovitelné zdroje představovaly více než 50 % veškeré výroby elektřiny v Evropě. 

‍

Závislost na fosilních zdrojích neklesá s růstem OZE

Oproti pozitivním zprávám, IEA rovněž předpovídá, že fosilní zdroje budou v roce 2050 stále představovat 58 % celkové poptávky po energii, oproti současným 80 %. Tento pokles ač naznačuje zásadní trend, v některých odvětvích, kde jsou čisté zdroje implementovány jen omezeně, zůstává závislost na ropě, plynu a uhlí stále vysoká. Jedná se především o průmyslové sektory, jako je výroba oceli a cementu, dále o leteckou a námořní dopravu, kde jsou možnosti dekarbonizace zatím omezené. Emission gap report vydávaná každoročně Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) potvrzuje, že i při rostoucích investicích do obnovitelných zdrojů fosilní paliva nadále zajišťují velkou část současné energetické poptávky. Globální elektrifikace sama o sobě nedokáže fosilní paliva zcela nahradit při současném tempu, což znamená, že i přes čistší elektřinu zůstávají celkové emise vysoké, protože poptávka po fosilních palivech v jiných oblastech neklesá dostatečně rychle​.

Zpráva UNEP zdůrazňuje, že současné národní klimatické závazky (NDCs) a politické trajektorie nestačí k dosažení cílů Pařížské dohody. Při nedostatečných opatřeních hlavních emitentů by teplota mohla do konce století vzrůst o 2,6–3,1 °C. A ze zpráv Mezinárodního vědeckého panelu pro klima (IPCC) víme, že oteplení o více než 2°C přinese řadu hrozeb: nárůst extrémních klimatických jevů, jako jsou vlny veder, sucha a záplavy, jež by ohrozily zásoby potravin a vody, ztrátu biodiverzity či neobyvatelnost některých oblastí a konsekventní migrační vlny. Tato míra oteplení může zapříčinit nezvratné změny mnoha ekosystémů, na nichž jsme závislí.

Klimatické ambice versus realita

Čína byla v roce 2023 odpovědná za 95 % rozestavěných uhelných elektráren ve světě, z čehož přes 50 GW jsou nové kapacity, které budou spuštěny navzdory snahám o snižování emisí. Takovýto rozvoj uhelné energie silně kontrastuje s globálními snahami o dekarbonizaci energetiky. Nazývat Čínu klimatickým lídrem na základě rozvoje elektromobility a masivní implementaci obnovitelných zdrojů je proto krátkozraké. 

Ropné společnosti BP, Shell a ExxonMobil mírně řečeno zvolňují své dřívější propagované závazky k přechodu na čistou energii. Současná geopolitika a vysoké ceny fosilních paliv podporují zaměření na krátkodobý zisk. BP odstoupila od ambiciózního cíle snížit emise o 35 % do roku 2030 a nyní slibuje snížení mezi 20 až 30 %. Shell oznámil, že letos nebude zvyšovat výdaje na obnovitelné zdroje, jak se očekávalo, zatímco Exxon omezil financování svého desetiletého projektu na výrobu paliv z řas.

COP29 v ropné metropoli Baku ukáže, zda budou země schopny realisticky zhodnotit plnění klimatických cílů. Po silně oslavovaném, ale vágně formulovaném závazku o „odklonu od fosilních paliv“ z COP28, zůstává nejasné, jak bude tento přechod skutečně proveden. S tím, že současné závazky stále neodpovídají cílům Pařížské dohody, je zásadní, aby se státy shodly na konkrétním plánu, jak fosilní paliva opustit a přiblížit se potřebné dekarbonizaci. Čím déle bude přechod k čisté energii trvat, tím bude pro některé aktéry lákavější mezistav prodlužovat (stačí se podívat na zisky ropných společností v posledních letech) a oddalovat skutečné řešení klimatické krize. Zatímco veřejné cíle a závazky jsou často ambiciózní, trvalá změna závisí na konkrétních opatřeních.

‍