Místo nákladné a uspěchané rekultivace nechme obnovu krajiny zničené těžbou na přírodě

Ukončení těžby v lomech a dolech je spojené s obnovou narušené krajiny. Tu lidé rádi vidí rychle zelenou, což je ale nákladné a ne vždy výhodné pro odolnost a rozmanitost krajiny. Vědci z Akademie věd v odborném stanovisku vysvětlují, proč je někdy nejlepší, když se porosty obnoví zcela samy a ušetřené peníze se investují například do obnovy okolní krajiny mimo důlní území tak, abychom pomohli obnově přírody a snahám o zmírňování a adaptaci na klimatickou změnu, což je ale politické rozhodnutí.

Jak mají těžařské společnosti rekultivovat a sanovat uzavřené doly a lomy, určuje stát. Právní situace je spletitá a může se poněkud lišit pro různé typy těžby, obecně ale panuje snaha krajinu co nejrychleji navrátit k hospodářskému, lesnickému a zemědělskému využívání. Snaha o rychlé ozelenění, obnovu rostlinné produkce a rychlou akumulaci živin v půdě, je nejen nákladná ale  může však být někdy v konfliktu s dlouhodobou stabilitou nově vzniklých ekosystémů. Navíc se tím často připravujeme o příležitosti, které plochy po těžbě nabízí. 

Unikátní prostředí

Plochy vzniklé po těžbě nerostů se zásadně odlišují od okolní krajiny. I když mohou působit zpustle a zdevastovaně, skýtají mnohé výhody: zdejší substráty bývají chudé na živiny díky obsahu hlušiny (zrnitější půdy bez organické hmoty), zatímco krajina kolem je jimi kvůli užívání syntetických hnojiv a vlivem další lidské činnosti přesycená. I proto se zde daří některým vzácným druhům rostlin, například orchidejím, které byly z okolní krajiny vytlačeny rychle rostoucími a na živiny náročnými rostlinami. V naprosté většině případů jsou významným ostrovem biodiverzity právě ty plochy po těžbě, které byly ponechány přirozenému porostu. K rozmanitosti kromě menšího množství živin přispívá i výskyt více substrátů různorodých vlastností, členitost terénu, která umožňuje soužití rozličných mikrostanovišť i skutečnost, že se zde nacházejí nezarostlé, volně nasypané a neutužené plochy –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pro dnešní kulturní krajinu vzácné jevy. 

Vytváření přírodních stanovišť včetně těch, která jsou chudá na živiny, je součástí nařízení EU o obnově přírody schválené v červnu 2024 (Nature Restoration Law). „Umělé“ vytváření těchto ekosystémů je finančně i technicky náročné. V EU několik takových projektů podpořil program LIFE, přičemž hektarové náklady na obnovu výrazně převyšovaly náklady na rekultivaci dolů. Přirozená obnova dolů a lomů v ČR by k obnově takových ekosystémů vedla samovolně a mnohem levněji. 

‍Přirozená obnova je výhodná dlouhodobě 

Příroda, byť značně poškozená, má své přirozené mechanismy, jak funkční ekosystémy obnovit. Studie potvrzují, že místa, která v minulosti poničily požáry nebo zalednění, se obnovila do ještě lepší kondice. Je ovšem pravdou, že přirozené procesy trvají déle a vegetace nedosahuje takové biomasy a “pokryvnosti” jako v případě rekultivace. Urychlení je ovšem patrné zejména v prvních 15 až 20 letech vývoje ekosystému, u třicetiletých a starších ploch se rozdíly víceméně stírají. V mnoha parametrech, jako je celková biomasa vegetace, vývoj půd, schopnost zadržovat vodu a odolávat suchu, jsou spontánně obnovené plochy v delším horizontu dokonce lepší a tudíž i odolnější vůči projevům klimatické změny. Podobně tomu je i při posuzování estetické atraktivity lokalit. Mladé rekultivované plochy hodnotí respondenti lépe, ale u starších se rozdíl stírá. 

Příklady dobré praxe

Některé těžební společnosti význam přirozené obnovy pochopily a podporu vzácných a ohrožených druhů zařadily do firemní politiky. Jako příklad lze uvést mezinárodní skupinu Heidleberg Cement AG, jednoho z největších světových výrobců stavebních materiálů. Z českého prostředí lze zmínit pískovnu Cep II, kde se vhodně propojily plochy obnovené přirozenými procesy a  rekultivované. Jako příklad poslouží i lokality obnovované po těžbě hnědého uhlí na Sokolovsku. Vzniklo na nich golfové hřiště, kde se malé plochy přirozeně obnovených biotopů zakomponovaly přímo do něj. Podobným příkladem jsou také části Radovesické výsypky. Existují i úspěšné projekty, například v sousedním Německu, které ponechaly přírodním procesům rozsáhlé plochy při formování tzv. nové divočiny. V každém případě je dobré využít expertiz odborníků. V ČR existuje řada pracovišť, která se touto problematikou zabývají: 

•  Calla – Sdružení za záchranu prostředí 

•  Česká společnost pro ekologii 

•  Pracovní skupina ekologie obnovy, Katedra botaniky, Přírodovědecká fakulta, Jihočeská univerzita 

•  Ústav pro životní prostředí, Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy 

•  Ústav půdní biologie a biogeochemie Biologického centra AV ČR 

Spontánní procesy nejsou univerzálním řešením 

Na mnohých místech, kde v blízkosti není vesnice či nepřiléhá pole, lze krajinu oživit s využitím ryze přírodních procesů nebo ji rekultivovat méně efektně a s trpělivostí. Obojí ušetří značné prostředky a přírodně vzniklé porosty jsou odolnější vůči výkyvům počasí, rozmanitější a kvalitnější. Přirozená obnova lomů a dolů navíc podporuje výskyt mnoha vzácných a chráněných druhů, jako jsou orchideje či vzácní motýli. Přirozená či alespoň udržitelnější obnova části těžbou narušených ploch by v Česku mohla ušetřit až desítky miliard korun. Rozsáhlejšímu využívání přirozené obnovy v praxi ale brání zastaralé a nekompatibilní právní předpisy, které upravují těžbu nerostných surovin, ochranu zemědělského půdního fondu, lesní hospodářství, ochranu přírody a krajiny a územní plánování. 

Kam s penězi, je politické rozhodnutí

Využití přirozené obnovy v místech, kde není v blízkosti jasný veřejný zájem a je proto nutná rychlejší rekultivace, je významně levnější než stávající praxe. Problémem může být, že tam, kde o nakládání s prostředky vyčleněnými těžební společností na rekultivaci spolurozhoduje státní správa, může dojít k  nechtěnému „ušetření“ prostředků. Transparentnosti by proto prospěla legislativní či nelegislativní (nařízení vlády) úprava, jak s těmito prostředky naložit. V souvislosti s Nature Restoration Law, by se snadno našly způsoby jejich užití třeba v okolní těžbou ovlivněné krajině mimo dolové území. Přesměrování prostředků je však politické rozhodnutí, které vyžaduje vysvětování veřejnosti. Ta je sice obecně přírodě a divočině velmi nakloněna, ale upřednostňuje upravenou krajinu před takovou, v níž převládají přírodní procesy. Pokud se ale lidé vyjadřují k adaptačním opatřením v krajině, preferují přírodní před technickými. Takto nastavené veřejné mínění tudíž umožňuje, aby při správném vysvětlování vznikla společenská objednávka po přirozené obnově krajiny.