V souvislosti s kůrovcovou kalamitou, která v posledních letech fatálně postihla české lesy, se oprávněně stala předmětem diskusí jejich dřevinná skladba. Je nezpochybnitelné, že kalamita byla významně ovlivněna vysokým zastoupením smrku. Snižovalo se dostatečně, když bylo zřejmé, že je smrk v podmínkách klimatické změny v řadě regionů spojen s vysokými riziky? A jak jsme na tom dnes, kdy probíhá nová výsadba v nejzasaženějších regionech?
V souvislosti s kůrovcovou kalamitou, která v posledních letech fatálně postihla české lesy, se oprávněně stala předmětem diskusí jejich dřevinná skladba. Je nezpochybnitelné, že kalamita byla významně ovlivněna vysokým zastoupením smrku. Snižovalo se dostatečně, když bylo zřejmé, že je smrk v podmínkách klimatické změny v řadě regionů spojen s vysokými riziky? A jak jsme na tom dnes, kdy probíhá nová výsadba v nejzasaženějších regionech?
Zastoupení smrku v tehdejším Československu dosáhlo maxima v padesátých letech dvacátého století, kdy bylo až 60 %, v současnosti je zastoupení smrku 47 % (2022). Přirozené zastoupení by však v našich lesích bylo jen 11 až 13 %. Potřeba snížit podíl smrku a přiblížit se druhovou skladbou lesů skladbě přirozené byla deklarována minimálně posledních 30 let, například v rámci výstupů Národního klimatického programu ČR či Národního lesnického programu pro období do roku 2013.
Jak se tyto deklarace promítly do reality hospodaření v lesích? V roce 1990 bylo zastoupení smrku ve výsadbách 59 %, v roce 2000 již znatelně méně – 43 %. Bohužel v následujícím desetiletí se jeho podíl dále nesnížil a v roce 2010 byl stále cca 43 %. Ještě v roce 2018 to bylo cca 39 %. Další znatelné snížení přinesly až nedávné kalamitní roky, od roku 2019 se podíl smrku v umělé obnově lesa pohybuje mezi 30 a 32 %. Ve srovnání s rokem 1990 to je výrazná pozitivní změna. Nicméně ve srovnání s přirozenou dřevinnou skladbou či s výsledky proběhlých analýz hodnotících vhodnost klimatických podmínek pro smrk v ČR, je tento podíl smrku v obnově lesa stále příliš vysoký.
Přetrvávající poměrně vysoký podíl smrku má několik důvodů. Výsadba smrku a následná péče o tyto porosty jsou při současných cenách levnější než výsadba listnatých dřevin, které smrk nahrazují. Smíšené porosty jsou také spojeny s odůvodněnými obavami nižšího budoucího ekonomického přínosu (pokud bereme v úvahu jen přínosy z produkce dřeva). Smrkové sazenice jsou navíc obvykle snadno dostupné, zatímco u sazenic některých listnáčů byla doposud dostupnost, zejména v některých regionech, komplikovaná. Vzhledem k stále platné přísné lhůtě pro zalesnění v zákoně o lesích, který ukládá zalesnění holiny na lesních pozemcích do dvou let od jejího vzniku, tak je smrk často volbou, která vlastníkovi či správci lesa má zajistit splnění zákonné lhůty a ušetřit mu peníze i starosti. Tento krátkodobý pohled snad brzy zeslabí změnou legislativy. A vize budoucího zpeněžení, když se nic nestane (tj. les doroste do mýtního věku) je silnější, než vnímání rizika budoucího rozpadu lesa či vnímání důležitosti zajištění jeho dalších funkcí alias služeb. Je to pochopitelné, nicméně z pohledu veřejného zájmu či platných strategických dokumentů ČR (jako je Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR či Koncepce státní lesnické politiky do roku 2035) nežádoucí.
Vzhledem k výše řečenému se nabízí otázka: jaké by bylo současné zastoupení smrku, pokud bychom v uplynulých desetiletích podíl smrku ve výsadbách výrazněji snížili? Díky tomu, že známe plochu lesa obnovovanou v jednotlivých letech, to lze zpětně propočítat. Pokud bychom od roku 1995 sázeli jen 30 % smrku, bylo by jeho dnešní zastoupení v lesích ČR o cca 2 % nižší, než dnes je, pokud bychom sázeli jen 25 %, bylo by to o necelá 4 % méně a pokud bychom radikálně podíl v obnově snížili na 15 %, bylo by dnešní zastoupení smrku o cca 6 % nižší. Rozdíl se zdá být malý, přinejmenším na první pohled. Je to proto, že každoročně je obnovován jen velmi malý podíl z celkové plochy lesa – velká změna na malé ploše vede jen k malé obměně v rámci celkové velké plochy.
Našim současným problémům se smrkovými porosty by ani výrazný úbytek smrku v obnově v uplynulých třiceti letech samozřejmě nijak nezabránil. Problémy mají převážně vzrostlé porosty, a ty by snížení výsadby smrku nikterak nezměnilo. Těchto porostů jsme měli a máme stále příliš mnoho. Přesto by výraznější snižování podílu smrku v obnově mělo nezpochybnitelný význam, a to z hlediska budoucnosti nově vysázených porostů.
Vzhledem k dlouhověkosti dřevin je výraznější změna dřevinné skladby na velkých územích vždy během na velmi dlouhou trať. Aby naše současné zastoupení smrku bylo výrazně nižší, bývali bychom museli s přeměnou dřevinné skladby začít daleko dříve, tj. v době, kdy o klimatické změně byla ne zcela určitá či spíše žádná představa. Důsledky toho, že jsme se změnou otáleli i v době, kdy tato představa již byla nesmlouvavě konkrétní, však pravděpodobně bolestně pocítíme v desetiletích následujících.
Vzhledem k současným a očekávaným klimatickým podmínkám je podíl smrku při obnově nynějších holin stále příliš vysoký. Dílem za to mohou některá ustanovení současného lesního zákona, zejména zmíněná přísná dvouletá lhůta pro zalesnění holiny, která odrazuje vlastníky a správce lesa od uplatnění jiných možností obnovy. Není to však jediný důvod. Pro dosažení výraznějšího posunu je proto potřeba setrvale podporovat a motivovat lesní hospodáře k realizaci změn, a to jak veřejností, tak státní správou.
Prodloužení zákonné lhůty pro zalesnění holiny bylo navrhováno již výše zmíněným Národním lesnickým programem pro období do roku 2013 (v rámci klíčové akce 6 Snížit dopady očekávané globální klimatické změny a extrémních meteorologických jevů), který byl schválen vládou ČR v roce 2008. Přesto je dosud platná krátká dvouletá lhůta. Při schvalování novelizace zákona v roce 2019 (č. 314/2019 Sb.) byly návrhy na změnu nevyslyšeny, a to přesto, že v probíhající kůrovcové kalamitě byla lhůta pro zasažená území prodloužena opatřením obecné povahy (OOP č.j. 18918/2019-MZE-16212 ze dne 3. 4. 2019) na 5 let. Důvodem byla nezvládnutelnost dosažení obnovy všech kalamitních holin do dvou let. V aktuálně projednávané novele zákona o lesích je navrženo prodloužení lhůty na zalesnění či obnovení na 5 let.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
.jpeg)