Mokřady jsou pro mírnění projevů změny klimatu v krajině klíčové. Chrání před suchem a jsou stanovištěm mnoha vzácných druhů. Na Šumavě bylo v posledních letech obnoveno více než 1200 hektarů mokřadů, 25 kilometrů přírodních potoků a odstraněno 150 kilometrů odvodňovacích kanálů. Práce letos pokračují.Projekt Life for Mires (Život pro mokřady), jehož cílem je vrátit vodu do míst, kde byla od nepaměti, bude pokračovat až do roku 2024. Kromě obnovy mokřadů na celkové ploše 2 059 hektarů, je cílem i zlepšení podmínek pro život vzácných druhů ptáků nebo šíření povědomí o mokřadech a hydrologii krajiny mezi vlastníky pozemků a zemědělci z přilehlých oblastí. Rušení odvodňovacích kanálů pomáhá také snižovat emise CO2 z odvodněných rašelinišť o přibližně 125 tun ročně a zvyšovat celkový objem vody uložené v rašeliništích a dalších mokřadech až o 170 000 m3.
Mokřady jsou pro mírnění projevů změny klimatu v krajině klíčové. Chrání před suchem a jsou stanovištěm mnoha vzácných druhů. Na Šumavě bylo v posledních letech obnoveno více než 1200 hektarů mokřadů, 25 kilometrů přírodních potoků a odstraněno 150 kilometrů odvodňovacích kanálů. Práce letos pokračují.
Projekt Life for Mires (Život pro mokřady), jehož cílem je vrátit vodu do míst, kde byla od nepaměti, bude pokračovat až do roku 2024. Kromě obnovy mokřadů na celkové ploše 2 059 hektarů, je cílem i zlepšení podmínek pro život vzácných druhů ptáků nebo šíření povědomí o mokřadech a hydrologii krajiny mezi vlastníky pozemků a zemědělci z přilehlých oblastí. Rušení odvodňovacích kanálů pomáhá také snižovat emise CO2 z odvodněných rašelinišť o přibližně 125 tun ročně a zvyšovat celkový objem vody uložené v rašeliništích a dalších mokřadech až o 170 000 m3, uvedla odbornice na mokřady a ekoložka Dina Sirakova, která se loni zúčastnila work campu pod vedením týmu z Národního parku Šumava.
„Letos se budeme soustředit na několik odvodněných rašelinišť, včetně toho největšího, které v ČR máme. Jde o Mrtvý luh v údolní nivě, kde se potkávají Studená s Teplou Vltavou a vzniká naše nejdelší národní řeka. Dál se budeme věnovat zablokování odvodňovacích kanálů v nivních loukách podél Teplé Vltavy, řada přijde i na několik pramenišť,” říká Lukáš Linhart ze Správy Národního parku Šumava.
Během prací se vytahují na povrch potoky z podzemní drenáže, přehrazují se odvodňovací kanály a dochází k jejich zahrnutí v okolních lesích a na lukách. V průběhu minulého století let byla totiž oblast Národního parku Šumava odvodňována kanály pro komerční těžbu dřeva i pro okolní zemědělskou výrobu. Jednou z hlavních aktivit projektu je tak mechanické přehrazování odvodňovacích kanálů. Loni takto vzniklo na kanálech v říční nivě Teplé Vltavy stovky hrází.
„V projektu LIFE for MIRES také poprvé obnovujeme pramenné svahy. Rozsáhlá mokřadní prameniště byla totiž na Šumavě i jinde odvodňována kvůli lesnickému a zemědělskému hospodaření. Zrychlený odtok vody rovnými a hlubokými strouhami nyní nahrazujeme plošným odtokem po povrchu. Navracíme tak vodu do drobných mělkých potůčků, které ve svém okolí zanechávají mokřady. Zvlášť potěšující je pozorovat obnovená prameniště na jaře a při vydatných srážkách, kdy zesílí. Voda se valí celým svahem, zasakuje se a už ji více neodvádí člověkem vybudované kanály,” říká Lukáš Linhart.
Loni týmy pracovaly hlavně v okolí Volar, na loukách pod osadou Dobrá na kraji nivy Vltavy, kde vytahovaly na povrch zatrubněné potoky. Jeden z nich tekl do Teplé Vltavy kanálem, který měl pět metrů na šířku a skoro dva metry hloubky. Nebyl v něm život a nefungovala ani jeho samočisticí schopnost, jak tomu je u přirozených potoků. Dříve suchému místu dnes dominují po desítkách let obnovené mokřady, rašeliniště i potoky. Obnovy se dočkaly i Jezerní a Hamerská slať, kde byly zbytky odvodňovacích kanálů po těžbě ještě z předválečného období.
Projekt se věnuje rovněž návratu vody do lesů, jež byly kvůli zpřístupnění pro mechanizaci a rychlejšímu přirůstání stromů odvodňovány. Sucho v kombinaci se zvyšujícími se teplotami vede u dřevin k větší náchylnosti vůči škůdcům jako kůrovec. Aby se v lesích obnovila optimální vlhkost a správné mikroklima, odvodňovací kanály se zasypávají a plní se bažinatou půdou nebo dřevem z místního porostu, které se následně rozkládá. Proces obnovy sice trvá desítky let, je ale šetrný, přirozený a jeho první účinky jsou viditelné už z roku na rok.
Změny vítají i rostliny a živočichové. „U jednoho obnoveného potoku jsme na fotopasti zachytili chřástala vodního. Kromě toho se do znovu zamokřených míst velmi rychle navrací ptáci, např. bekasina otavní, jeřáb popelavý nebo kulík říční. A samozřejmě: kde je vody nejvíce, tam ihned nastupují populace na Šumavě běžných obojživelníků. Zajímavé je rovněž sledovat návrat mokřadních druhů rostlin - na obnovených prameništích jsme úplně nově objevili sítinu ostrokvětou nebo zdrojovku potoční, na jednom rašeliništi zase plavuňku zaplavovanou a plavuník alpský,” dodává Linhart.
V parku žije velké množství ohrožených a vzácných druhů. Rašelinné louky jsou tokaništěm například tetřívka obecného. Kvůli odvodnění ale zarůstají, a proto je Správa NP Šumava po zablokování kanálů také kosí, s čímž pomáhali i dobrovolníci. Díky tomu mají tetřívci lepší podmínky pro období páření - tok pobíhá dál od turistického ruchu a na otevřených plochách jsou ptáci lépe chráněni vůči predátorům.
Drtivou většinu objemu prací provádějí v oblasti specializované stavební firmy, které procházejí výběrovým řízením. S těmi terénní pracovníci z Národního parku denně konzultují průběh revitalizační stavby. Jemné práce pak vykonávají dobrovolníci. Ti často také pomáhají firmám s donášením stavebního materiálu do nepřístupných míst. Vše jde díky nim rychleji, což pomáhá obnovit více lokalit ročně.
BOX 1: Mokřady, jezera, bažiny, mangrovy, korálové útesy a rašeliniště
Mají společné to, že zachycují dešťovou vodu a pomalu ji uvolňují zpět, čímž chrání přilehlé oblasti před extrémním suchem a zajišťují vlhké mikroklima. Od 17. století jich na světě ubylo až 80 %. Jsou totiž obzvláště zranitelné vůči dopadům globální změny klimatu i lidské činnosti, která znamená umělé zásahy do průtoku vody, znečištění nebo změnu druhového složení. Mnoho trvalých mokřadů se tak stává sezónními a ty sezónní pouze občasnými. Rašelina přitom přibývá pomalu, rychlostí asi 1 mm za rok. Skládá se z odumřelých zbytků rostlin, které se na vlhkých místech s nedostatkem kyslíku hromadí a postupně rozkládají. Část vrstev rašeliny tvoří mechy rašeliník, který mázvláštní schopnost neustále růst, zatímco spodní části postupně odumírají a nerozkládají se. Dokáží zadržet obrovské množství vody, protože jsou tvořeny dvěma typy buněk - jedny slouží k fotosyntéze a druhé (duté buňky) jsou zásobárnami, které zadržují vodu (hyalocyty). I proto je obnova mokřadů klíčová pro udržení vody v krajině a správné fungování tzv. malého vodního cyklu. Až dvě třetiny srážek na pevnině pochází právě z malého vodního cyklu. Tvoří ho systém oběhu vody, v němž odpařování dopadá jako srážky na stejném území nebo v relativně blízkém okolí. Kromě zadržování sladké vody a přispívají rašeliniště taky k zachování biologické rozmanitosti, zadržování uloženého oxidu uhličitého v půdě. Říční a potoční nivy fungují jako ochrana před povodněmi a suchem.
BOX 2: Národní park Šumava: zelený pás Evropy
Spolu s Národním parkem Bavorský les a okolními oblastmi tvoří tzv. "Zelený pás Evropy", o rozloze asi 685,2 km2. Celá oblast je bohatá na rašeliništní biotopy a je součástí evropské soustavy Natura 2000. Více než 50 % mokřadů na české straně Šumavy však bylo zasaženo systematickým odvodňováním krajiny a průmyslovou těžbou rašeliny. To poškodilo místní hydrologii, snížilo schopnost krajiny zadržovat vodu a vedlo k vymírání rostlinných a živočišných druhů a v některých oblastech i k výraznému suchu. Aby se minimalizovaly škody způsobené těmito činnostmi, v posledních letech se v Národním parku Šumava intenzivně pracuje na obnově mokřadů.
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
