Podaří se udržet globální oteplení pod 2 °C, jak požaduje Pařížská dohoda? Státy svoje úsilí zhodnotí před Vánoci

V prosinci 2023 dojde k prvnímu oficiálnímu vyhodnocení plnění Pařížské dohody o změně klimatu na konferenci COP28. Již teď je z dostupných dat jasné, že se nepodaří udržet nárůst globální teploty pod 1,5 °C. Se dvěma státy probíhá řízení o neplnění povinností vyplývajících ze smlouvy.

Pařížská dohoda o změně klimatu byla dojednána v roce 2015 a požaduje udržet nárůst průměrné globální teploty výrazně pod hranicí 2 °C, případně se snažit nepřekročit oteplení o 1,5 °C. Kromě těchto dvou teplotních cílů Pařížská dohoda také mluví o potřebě dosáhnout vrcholu globálních emisí skleníkových plynů co nejdříve a posléze je urychleně snižovat tak, až bude v druhé polovině tohoto století dosaženo klimatické neutrality (tedy vypuštěné emise nebudou vyšší než emise pohlcené). K těmto cílům mají vést dobrovolné příspěvky jednotlivých států, které sdělují sekretariátu Pařížské dohody. To, zda tyto prostředky směřují ke kolektivnímu pokroku v plnění cílů Pařížské dohody, má být hodnoceno každých pět let – vůbec poprvé právě na konci letošního roku na COP28. Česká delegace se COP každoročně účastní, vystupuje však v rámci společné vyjednávací pozice EU. Role české vlády byla klíčová minulý rok na COP27, kdy Česko předsedalo Radě EU a do klimatických vyjednávání se zapojilo opravdu intenzivně.

Blíží se zúčtování na COP28

Hodnocení Pařížské dohody proběhne na tzv. zasedání konference smluvních stran (Conference of Parties - COP) od 30. listopadu do 12. prosince v Dubaji ve Spojených arabských emirátech. Zasedání probíhá na konci každého roku již od sjednání Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu. To letošní 28. zasedání má projevem zahájit britský král Karel III. Globální hodnocení je upraveno v článku 14 Pařížské dohody, ale mnoho se z něj nedozvíme. Článek stanoví, že hodnocení proběhne “komplexním a nápomocným způsobem na základě rovnosti a nejlepších dostupných vědeckých poznatků.” V úvahu přitom budou brány jak snahy o mitigaci, tedy o zmírňování změny klimatu snižováním emisí skleníkových plynů, tak přijatá opatření v rámci adaptace na změnu klimatu.  

Ačkoliv je hodnocení dobrovolných závazků Pařížské dohody v mezinárodním právu spíše unikátní jev (a pakt o něm mnoho neříká), nějaké indicie, jak bude hodnocení vypadat, máme. V průběhu let již bylo vydáno mnoho různých zpráv, včetně např. The Emissions Gap Report, kterou každoročně vydává Program OSN pro životní prostředí. Další vodítka pro hodnocení poskytují tzv. Pařížská pravidla („Paris Rulebook“) z roku 2018, která však nejsou z důvodu politické citlivosti příliš striktní. Podle těchto pravidel má být hodnocení „vedeno samotnými stranami“ a má se skládat ze tří kroků: sběr informací, technické hodnocení a zvážení výstupů. Právě k poslednímu kroku, tedy projednání závěrů hodnocení, dojde na COP28 a tyto závěry budou buď zahrnuty v rozhodnutí COP, nebo v samostatné deklaraci. Jejich součástí má být i politické sdělení včetně konkrétních doporučení pro státy. Dá se však očekávat, že k hodnocení se svými zprávami a doporučeními připojí i akademický a nevládní sektor (již např. zde).

Svůj společný postoj pro COP28 připravuje i EU. Ta požaduje udržení cíle 1,5 °C, postupné ukončení využívání fosilních paliv a jejich podpory na celém světě nebo celosvětové ztrojnásobení instalované kapacity energie z obnovitelných zdrojů. Z výsledku globálního hodnocení mají státy vycházet při aktualizaci svých opatření, tedy také při stanovování cílů pro další období. Ty budou zveřejněny do konce roku 2025. EU aktuálně připravuje svůj cíl pro rok 2040.

Kromě hodnocení plnění cílů Pařížské dohody se v Dubaji očekává i debata o financích včetně velmi diskutovaných pravidel fungování Fondu ztrát a škod, pomocí kterého mají státy bohatého Severu přispívat chudým zemím, které trpí změnou klimatu nejvíce. 

Oteplení o 1,7 °C je nevyhnutelné

Z posledních dostupných dokumentů vyplývá, že oteplení o cca 1,7 °C je téměř nevyhnutelné, přísnější limit Pařížské dohody, tedy oteplení o max. 1,5 °C se tak pravděpodobně udržet nepodaří. K tomu by totiž bylo zapotřebí snížit celosvětové emise skleníkových plynů o 43 % do roku 2030, o 60 % do roku 2035 a o 84 % do roku 2050 (to vše oproti roku 2019). Otázkou je teď tedy spíše cíl 2 °C.

Stávající dobrovolné příspěvky států vedou podle poslední The Emissions Gap Report k oteplení o 2,5 až 2,9 °C. Očekávat tak můžeme výzvu ke zvýšení ambicí i příspěvků smluvních stran. Podobné výzvy mohou po desítkách let snah vyznívat vyprázdněně, je však dobré si připomenout, že před dojednáním Pařížské dohody v roce 2015 svět směřoval k oteplení až o 4,5 °C!

Cíle jsou jedna věc, jejich splnění věc druhá

Jak ale zaručit, aby státy své přísliby v dalších letech opravdu plnily? Ne všechny požadavky na státy jsou totiž v Pařížské dohodě napsány formou závazné povinnosti. Co ale země skutečně musejí udělat, je přislíbit určitou výši dobrovolného příspěvku, jeho aktualizaci a následné reportování. K podpoření dodržování Pařížské dohody slouží speciální Výbor pro usnadnění provádění a dodržování, který může zahajovat řízení se smluvními stranami. Spolupředsedkyně výboru Christina Voigt již oznámila, že dvěma státům bylo oznámeno zahájení řízení týkající se nedostatečného plnění povinností vyplývajících z Pařížské dohody. Výbor má však poskytovat zpětnou vazbu jedině transparentním, nekonfliktním a nerepresivním způsobem a může tudíž vydávat pouze doporučení. Každý rok výbor podává zprávu o své činnosti, která je dostupná online, v letošní zprávě se tak snad o zahájených řízeních s dvěma státy dočteme více.

Jak si vede Česká republika?

Česká republika je stranou Pařížské dohody a svůj příspěvek zaslala spolu s ostatními členskými státy EU jako kolektivní cíl snížit emise skleníkových plynů do roku 2030 nejméně o 55 % oproti roku 1990. Cíle pro jednotlivé členské státy v příspěvku konkretizovány nejsou.

I přesto mají některé členské státy EU svůj cíl ještě přísnější a závazně stanovený např. v klimatickém zákoně. Takový zákon Česko zatím nemá. Ačkoliv klimatická žaloba proti české vládě a ministerstvům nebyla zatím úspěšná, neznamená to, že Česko dělá dost.

Převést Pařížskou dohodu do konkrétních cílů pro jednotlivé státy a dosáhnout případně soudně jejich plnění, se nyní snaží celá řada lidí po celém světě - fenomén klimatických žalob je na vzestupu. Ustanovení Pařížské dohody však nejsou ani úplně konkrétní ani beze zbytku závazná. Proto se názory soudů i odborníků na to, co přesně z nich pro státy vyplývá, liší.