Poplatky za emise z dopravy dávají smysl. Dopravní a energetickou chudobu pomůže řešit Sociální klimatický fond

Zatímco se česká vláda zdráhá přijmout strategické dokumenty určující způsob, kterým projdeme rozumnou modernizací naší ekonomiky, některá média hrozí zvyšujícími se cenami pohonných hmot. Zapomínají ale na Sociální klimatický fond, který by měl být využit přesně proti zvyšujícím se cenám benzínu a zemního plynu, a dopravní i energetické chudobě českých domácností. Česko z něj bude čerpat až 50 miliard Kč.

Ty nejohroženější domácnosti nemohou dál snižovat svou spotřebu surovin na vytápění či používání auta. Neotálejme proto dále s přijetím legislativy, která Česku umožní dosáhnout na Sociální klimatický fond, a začněme provádět dlouhodobá řešení dopravní a energetické chudoby. Posílíme tak zranitelné domácnosti, zlepšíme podmínky bydlení a mobility a přispějeme k plnění klimatických cílů.

Dopravní chudoba v Česku: mladé nízkopříjmové rodiny v odlehlých oblastech 

Dopravní chudobou je ohrožená domácnost, která buď na pokrytí svých dopravních potřeb dává velkou část svého rozpočtu, nemůže naplnit všechny své dopravní potřeby anebo pro ni nejsou dostupné levnější alternativy osobní či veřejné dopravy. Dle studie analytického ústavu STEM jsou touto situací v Česku ohrožena v průměru 3 % domácností. Ve skupině 20 % nejchudších obyvatel se ale podíl ohrožených zvedá až na 10,6 %. Toto procento bude narůstat v případě, že nebudeme situaci komplexně řešit, nebo se zdraží pohonné hmoty. To je očekávatelný scénář nejenom kvůli inflaci a běžnému vývoji tržních cen, ale také v důsledku zavedení emisních povolenek právě na oblast silniční dopravy. Analýza STEM ukazuje, že zejména domácnosti ve věku 30-44 let jsou nejvíce ohroženy skokovým nárůstem cen pohonných hmot, jelikož jsou relativně aktivnější a nepobírají např. slevy na jízdné. Nejhorší je pak situace v řídce osídlených odlehlejších oblastech s nedostatečnou sítí veřejné dopravy. 

V Česku se více než 60 % domácností přepravuje autem každý den. Dopravní chudoba nemá dopady pouze na jednotlivé domácnosti, ale i na jejich kupní sílu a poptávku po zboží a službách. Může také vést k vysídlování periferních oblastí. S odlivem obyvatel se dále sníží motivace obcí či krajů do těchto lokalit zavádět robustnější systémy veřejné dopravy. Zároveň se stále více budou naplňovat města. Pro nejohroženější vrstvu společnosti ale nebude možné se přestěhovat či přestat jezdit za prací a vzděláním. Nemožnost naplnit své základní potřeby, včetně mobility, tak vytvoří sociální tlaky, nespokojenost a nesoudržnost. Emise ze silniční dopravy, aktuálně představující 29 % všech emisí EU, přitom stále neklesají navzdory společenské snaze snižovat emise, což se daří ve většině jiných oblastí. 

Doteď jsme dopravní chudobu řešili krátkodobými řešeními, jako jsou příspěvky v hmotné nouzi, v nezaměstnanosti, na dítě či slevami na jízdné v místech, kde je veřejná doprava adekvátní alternativou k jízdě autem. Nyní spolu se zpoplatněním emisí z dopravy přichází Sociální klimatický fond, který má za úkol přerozdělit peníze ze zpoplatněných emisí nízkopříjmovým a nejohroženějším domácnostem. Až dvě pětiny fondu mohou být použity ve formě finančních příspěvků domácnostem, většina fondu má ale být využita na investice do infrastruktury a dlouhodobých nákladných řešení, jako je rozšiřování a zlepšování sítě veřejné dopravy, asistence s přechodem na elektromobilitu a přechod na jiné formy dopravy zejména ve městech.

Od začátku roku 2026 tak budeme mít k dispozici peníze, které nám dávají možnost systematicky řešit přetrvávající problém mnoha koutů Česka. Do té doby máme možnost připravit ta nejlepší místní řešení v rámci Sociálně klimatického plánu, který má česká vláda předložit do června příštího roku Evropské komisi. Pro čerpání z Fondu musíme v rámci nastavených podmínek přijmout do české legislativy druhou část systému emisního obchodování, který se prvně soustředil na velké průmysly a od roku 2027 zavádí poplatky za emise vznikající z vytápění budov a ze silniční dopravy. Právě druhou část aktuálně česká vláda diskutuje v rámci zákona o emisním obchodování a zdá se, že se ji zdráhá přijmout. V případě nepřijetí ale hrozí, že finance Fondu budou pozdrženy, zatímco přetrvávající dopravní a energetická chudoba se prohloubí s narůstajícími cenami surovin.

Jaké jsou naše vyhlídky, když nenecháme příležitost vyšumět?

Nyní máme jedinečnou šanci zkoumat potřeby domácností a ohrožených lokalit, sepsat je do národního Sociálního klimatického plánu a čerpat finance na jejich naplnění. Nabízí se několik řešení, která jsou úspěšně zaváděna v zahraničí. Třeba rakouský klimatický bonus přerozděluje výnosy ze zpoplatněných dopravních a dalších emisí svým občanům ve stoprocentní míře a dává jim tak možnost zhodnotit, zdali navýší svůj dopravní rozpočet či s penězi naloží jinak. Francie nabízí od tohoto jara možnost sociálního leasingu elektrických aut, které vlastní stát. Dává tak možnost zejména nízkopříjmovým rodinám snížit náklady na dopravu a s ní spojené emise, aniž by musely pokrýt vstupní náklady nákupu elektroauta. V několika evropských městech je veřejná doprava zcela zdarma a řeší tak dopravní chudobu v oblastech, kde je dostatečná obslužnost veřejné dopravy. Britská města nabízí pronájem elektrických motorek a kol pro fyzicky zdatnější občany, kteří tak mohou lépe cestovat z periferií do center za prací či vzděláním.

Jak poukázala analýza Seznam Zpráv, oblasti ohrožené a postižené dopravní chudobou ve volbách do Evropského parlamentu volily zejména subjekty, které se zavázaly k oslabení až zrušení evropské klimatické politiky či dokonce k vystoupení Česka z EU. Tyto přístupy by ale dopravní chudobu rozhodně nevyřešily. Zavedení emisních poplatků na silniční dopravu povede ke zvýšení cen pohonných hmot napříč EU. Ty členské státy, které budou své dopravní emise snižovat, budou muset platit čím dál méně za povolenky pro danou oblast. K ruce zároveň budou mít Sociální klimatický fond, ze kterého zaplatí opatření pro zlepšení dopravní obslužnosti mnoha způsoby dopravy, propojenosti center a periferií, možnosti zaměstnání, vzdělávání a společenského vyžití. Nízkopříjmové domácnosti budou moci použít větší část svých rozpočtů na jiné zboží a služby. Emise ze silniční dopravy budou konečně klesat a přispějí tak k vyšší kvalitě života nejen ve městech. Řešit dopravní chudobu je proto nejen výdobytkem sociálně orientované státní politiky. Představuje to také pokrok v klimatických cílech, které nás posouvají blíže zdravé, sociálně rovné a fungující společnosti, a dále od klimatického a ekonomického rozkladu. Neotálejme proto s přijetím potřebné legislativy systému obchodování s emisními povolenkami a vytvářením Sociálního klimatického plánu. Máme k tomu příležitost, peníze i znalosti, nenechme je ležet ladem.

‍