V důsledku vlivu vln horka, sucha a přemnožení kůrovce došlo v Česku k rychlému odumírání smrkových lesů a velkoplošnému kácení. Vzniklé holé plochy, takzvané holiny, se staly výrazným zdrojem oxidu uhličitého (CO2) a přispívají tak ke zvyšování jeho koncentrace v atmosféře a dalšímu oteplování planety. Dopady těžby dřeva na půdu se však dají zmírňovat, pomůže i změna legislativy.
CO2 v přírodě vzniká v buňkách většiny organismů včetně člověka procesem buněčného dýchání, kdy se rozkládají organické uhlíkaté sloučeniny na CO2 a vodu. Důležitá je však hlavně energie, která se uvolní při štěpení chemických vazeb, a organismus ji pak využije pro své potřeby, jako jsou tvorba a transport potřebných sloučenin, růst, pohyb nebo čtení odborného článku.
V lesích se CO2 uvolňuje ze stromů, rostlin, živočichů i z půdy, kde se nachází kořeny rostlin a žije v ní velké množství mikroorganismů, jako jsou bakterie a houby, které dýchají a uvolňují CO2. Jeden gram zdravé půdy může obsahovat až miliardu bakterií a až 200 metrů houbových vláken. Bakterie a houby rozkládají spadané listí a jehličí ze stromů. Tím, jak rozkládají organické sloučeniny, z nich uvolňují živiny, které se tak vracejí zpět do koloběhu a můžou být využity třeba rostlinami. Dýchání půdy je proto velmi důležité pro správné fungování celé přírody
Emise CO2 z půdy představují zpravidla více jak polovinu CO2 uvolněného z lesního ekosystému. Z půdy se celosvětově uvolní několikanásobně víc CO2 než z fosilních paliv. Na rozdíl od fosilních paliv ovšem půda funguje i jako úložiště CO2. Rostliny jej vážou z atmosféry fotosyntézou a vytvářejí z něj organické sloučeniny. Ty se pak mohou do půdy dostat přímo rostlinou pomocí jejích transportních pletiv nebo formou opadu a jiných odumřelých částí rostlin. Půda je tedy takový „bankovní účet“ s příjmy, které představují procesy související s ukládáním CO2 v půdě, a s výdaji, které představují rozklad organických sloučenin a emise CO2 do atmosféry. Pokud je takový účet stabilní a příjmy a výdaje jsou v rovnováze (nebo příjmy mírně převyšují výdaje), je všechno v pořádku. Problém nastane, když jsou výdaje vyšší než příjmy. A to se stane právě při zmíněném vykácení lesa.
Po vykácení lesa se příjem CO2 fotosyntézou značně zredukuje odstraněním zelených stromů. Tím se sice zastaví i přísun čerstvých organických sloučenin pro půdní mikroorganismy, ty ale začnou rozkládat mrtvé kořeny. Navíc aktivita půdních mikroorganismů závisí i na teplotě prostředí a dostupnosti vody. Když se les vykácí, je půda daleko více osluněna a tím i teplejší. Zároveň na půdu dopadne více srážek, protože je nezadržují koruny stromů. Tím pádem jsou mikroorganismy na vykácené ploše aktivnější a rozloží více organické hmoty, která se v půdě hromadila po desetiletí. Následkem toho se pak do ovzduší uvolní i více CO2, než kdyby tam stál les.
Postupem času se půda pokryje čerstvou vegetací a uhlíkový „rozpočet“ v půdě se zase vyrovná. Nicméně uvolněný CO2 ani ztrátu půdní organické hmoty a živin krátce po vykácení už nikdo nevrátí. Lesy se vždy kácely, kácí a kácet budou. Negativní dopady těžby na půdu i celé lesy se však dají zmírňovat.
V Česku je stále povolené takzvané holosečné kácení, kdy se jednorázově vykácí všechny stromy a vznikne tak velká holá plocha, a to na ploše až jeden hektar (1 hektar = 10 000 m2). V jiných zemích, např. ve Slovinsku, je holosečné kácení zákonem zakázáno. Upřednostňují se styly hospodaření, kdy se kácejí pouze vybrané stromy nebo se dělají jen malé mýtiny. V takových případech je negativní dopad kácení na půdu mnohem menší a půda se i rychleji zotaví.
V připravované novele lesního zákona jsou holoseče do velikosti jednoho hektaru stále ponechané jako možný způsob obnovy porostu. Z dříve možných výjimek je však navrhováno vyjmout seče do velikosti 2 hektarů na lužních stanovištích, které jsou stále více ohrožovány výrazným kolísáním hladiny spodní vody a absencí dříve přirozených cyklů záplav.
Před kůrovcovou kalamitou mezi lety 2000 a 2015 vzniklo každý rok V ČR 20 – 25 tisíc hektarů nových holin. V letech nejintenzivnějšího kácení kvůli kůrovci (2019-2021) to bylo 50 až 55 tisíc hektarů ročně, což odpovídá rozloze Prahy. Nejvíce postižené byly kraje Vysočina a Jihočeský.
Vysokému zastoupení smrku v našich lesích nahrává i stále platná přísná lhůta pro zalesnění v zákoně o lesích. Ten ukládá zalesnění holiny na lesních pozemcích do dvou let od jejího vzniku a smrk je často nejlevnější a nejdostupnější volbou, která vlastníkovi či správci lesa zajistí splnění lhůty a ušetří mu peníze i starosti. V novele zákona by se tato lhůta měla prodloužit na pět let. To by mělo přispět ke snížení dnes stále zbytečně vysokého zastoupení smrku v nově zakládaných porostech.
Nedávno publikovaný výzkum českých vědců přinesl dobrou zprávu o tom, že se příroda po kůrovcové kalamitě v místě holin zotavila. “Nečekaně se v nich objevily i desítky ohrožených druhů živočichů a rostlin, které figurují v červeném seznamu,” napsali vědci z Biologického centra Akademie věd ČR, Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity, Muzea regionu Valašsko a Agentury ochrany přírody a krajiny ve studii vydané ve vědeckém časopisu Forest Ecology and Management.
Nicméně CO2, které se z holin během let uvolnilo už z atmosféry nikdo nevrátí. A právě proto je potřeba dál prosazovat změnu legislativy. Ať už jde o zmíněný zákaz holosečí, delší lhůty pro zalesnění holin nebo výchova různorodých porostů tak, aby byl proces dlouhodobý a vedl k udržitelnosti a odolnosti lesa.
Různost druhů a stáří dřevin pomáhá
Nejzásadnějším opatřením v rámci prevence budoucích kalamit je nutná změna struktury budoucích lesů. Lesní pozemky v České republice pokrývaly v roce 2022 plochu 2 617 627 hektarů, což je asi 35 % z celkového území našeho státu. Převažují v nich stromy jehličnaté (68 %), ale jejich podíl pozvolna klesá a postupně se zvyšuje podíl druhů listnatých dřevin. Je ale třeba dbát i na to, aby se nevysazovaly monokultury a aby druhová skladba lesa byla bohatší. Monokultury dnes není možné vysazovat bez podílu melioračních a zpevňujících dřevin (nejčastěji s podílem ca 25 %). To jsou stromy a keře, které lépe odolávají škodlivým činitelům. Nejčastěji se využívá dub, buk, lípa nebo javor. V novele zákona o lesích je dodáno, že stát bude finančně podporovat další zvyšování jejich podílu v porostu. Zároveň je důležitá i věková skladba lesa. Tzv. různověké porosty můžou mnohem úspěšněji čelit škůdcům i výkyvům počasí než porosty, kde jsou všechny stromy stejného stáří, a můžou tak dlouhodobě ukládat uhlík do biomasy stromů i do půdy.
zdroj: www.kurovcovamapa.cz
Co bychom měli vědět o půdě?
Aby vědci a vědkyně, kteří píšou o klimatické změně, byli víc slyšet. Poskytujeme médiím kvalitní a podložené informace o různých aspektech změny klimatu.
Sound of Science 2022 - všechna práva vyhrazena. Fotografie na webu jsou z otevřených databází, jako jsou Pixabay, Shutterstock, Unspalsh a Creative Commons Licences.
.jpeg)