Loňské počasí přineslo řadu extrémů, které měly dlouhodobý negativní dopad jak na lidské zdraví, tak na ekonomiku. Kombinace extrémních vln veder a nedostatku srážek spolu s dalšími faktory způsobily nejteplejší léto v Evropě v historii měření, extrémní sucho ve třetině Evropy a druhé nejpustošivější požáry v přepočtu na spálenou plochu.
Loňské počasí přineslo řadu extrémů, které měly dlouhodobý negativní dopad jak na lidské zdraví, tak na ekonomiku. Kombinace extrémních vln veder a nedostatku srážek spolu s dalšími faktory způsobily nejteplejší léto v Evropě v historii měření, extrémní sucho ve třetině Evropy a druhé nejpustošivější požáry v přepočtu na spálenou plochu.
Komplexní zprávu o stavu klimatu v Evropě v roce 2022 minulý týden zveřejnili vědci tvořící projekt Evropské unie Copernicus, podíleli se na ní také odborníci z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, CzechGlobe, kteří přispěli do kapitoly o suchu. Vědci zmiňují, že častější extrémní výkyvy počasí odpovídají predikcím klimatických modelů. „Od zimy do léta loni přetrvával ve většině Evropy nedostatek srážek. Společně s rekordními horkými vlnami to vedlo k extrémnímu suchu v třetině Evropy a nejnižší půdní vlhkosti za padesát let. Západní Evropa zažila dvě mimořádné vlny extrémních teplot - jednu neobvykle časnou již v červnu a druhou v průběhu července a srpna, kdy se teploty šplhaly přes 40°C i v takových oblastech jako je Velká Británie," připomíná bioklimatolog Miroslav Trnka z Czechglobe. Sucho loni sužovalo především Francii, Německo, Španělsko či Itálii. Kulminovalo v období vegetační sezóny mezi květnem a srpnem a neslo s sebou značné socioekonomické dopady. Zemědělci neměli vodu pro závlahy, protože velké evropské řeky měly jen velmi nízké průtoky. Příznačné byly záběry z Pádské nížiny, kde několik kilometrů od ústí do moře tekla v korytě Pádu slaná voda do vnitrozemí místo toho, aby to bylo opačně.
Monitoring půdní vlhkosti, které tým CzechGlobe provozuje, ukázalo i na sucho v oblastech nejvyšších evropských pohoří. Zásadní efekt měl nedostatek sněhu, který snížil odolnost krajiny vůči suchu, což spolu s nízkými srážkami a extrémně vysokými teplotami vyústilo v masivní sucho, které postihlo celé povodí i tak velké řeky, jako je Rýn. Průměrný počet dnů se sněhovou pokrývkou se totiž loni snížil proti průměru o 20 dnů, v některých lokalitách až o 50. Alpské ledovce proto tály extrémně rychle a průměrný ledovcový příkrov se snížil o 3,5 metru.
„Přestože rok 2022 nebyl nejteplejší v dějinách měření, viděli jsme nejrychlejší ústup horských ledovců. A změny v zalednění se rozhodně netýkají jenom Arktidy, s níž EU přímo sousedí, ale také vysokých pohoří v Evropě včetně Alp. To, že mizí Alpské ledovce se projeví nejen na scenérii Alp a fotografiích, ale zejména ve vodním režimu řek, které v těchto horách pramení. A jsou obyvatele Evropy klíčové,” říká klimatolog CzechGlobe Miroslav Trnka.
Podle zprávy mělo loni 63 % evropských řek podprůměrné průtoky. Kvůli nedostatku vody byla zasažena třeba energetika: například francouzské jaderné elektrárny, jichž je v zemi několik desítek, neměly dostatek vody k chlazení. Na několik měsíců musela být také zastavena nákladní lodní doprava na Rýně a dalších řekách. Podle monitoringu dopadů sucha, které provozuje také tým CzechGlobe, zasáhlo sucho kromě středomořských zemí intenzivně také Velkou Británii a Německo. Naopak Česká republika se jeho negativním dopadům až na svoji nejzápadnější část vyhnula. Podmínky vhodné pro vznik požárů v severozápadních Čechách a Sasku byly dané tím, že oblast tvořila východní hranicí loňské suché epizody, která postihla většinu západní Evropy.
Ze zprávy vyčnívá řada dalších rekordních údajů. Loňské léto bylo v Evropě extrémně teplé. Průměrná teplota byla o 1,4 stupně výše, než činí průměr za roky 1991 až 2020. Celý rok byl teplejší o 0,9 stupně, což z něj činí druhý nejteplejší rok, přičemž nad průměrem bylo posledních osm let. V Česku se jednalo loni o pátý nejteplejší rok. Největší odchylky byly naměřené v severovýchodní Skandinávii a v některých oblastech Francie a Španělska. Velmi teplá byla i jezera - jen za poslední dekádu se průměrná teplota evropských jezer zvýšila o tři desetiny stupně.
Loňský rok byl také nejslunečnější v historii měření, největší odchylka byla zaznamenaná v západní a střední Evropě. Průběh pozdně jarního a letního počasí tak měl neblahý vliv na počet dnů, které lze označit za stresující pro lidské zdraví. Uplynulý rok tak pokračoval v trendu posledních dekád, v nichž se teploty vzduchu neustále zvyšují a přichází více extrémů. „Z těchto důvodů vzniká v projektu Interreg, na němž se podílí sedm zemí včetně České republiky pod vedením CzechGlobe, nový monitorovací a předpovědní systém pro horké vlny, sucho a požáry," uvedl klimatolog Pavel Zahradníček. Projekt Copernicus vznikl v roce 2014 a je koordinovaný Evropskou komisí ve spolupráci s Evropskou kosmickou agenturou. Slouží pro dálkový průzkum Země a zaměřuje se na sledování a pochopení změn klimatu.
Podle globální zprávy o stavu klimatu za rok 2022, jíž souběžně s evropskou zprávou minulý týden zveřejnila Světová meteorologická organizace (WMO), i přes veškeré mezinárodní klimatické režimy stále rostly emise tří hlavních skleníkových plynů: oxidu uhličitého, metanu a oxidu dusného. Důsledkem toho bylo mimo jiné i další oteplování oceánů, a to i přes jev El Niňo, který má jinak spíše ochlazující efekt. Právě oceány totiž pohlcují až 90 % akumulované energie způsobené rostoucí koncentrací skleníkových plynů. Zvyšující se teplota vody, zejména za období posledních patnácti let, vede k jejímu většímu objemu a spolu s táním ledovců k rychlejšímu stoupání hladin světových moří. Řada regionů v Evropě leží na pobřeží a i malé zvýšení hladiny znamená velké riziko pro tamní obyvatele.
Obě citované zprávy pro člověka, který tuto problematiku sleduje, mohou vyznít jen jako potvrzení špatných zpráv, které už dávno máme. Nebo je můžeme brát jako pobídnutí, jako ukázku toho, že změny jsou reálné a mají hmatatelné dopady. Jen tak se ve vnímání mnoha politiků mohou stát opatření na ochranu klimatu strategickou prioritou.
„Minimálně někteří strategicky uvažující Evropští politici vidí změnu klimatu jako svoji strategickou prioritu. Některé jednoduché mapy a grafy v poslední zprávě WMO to jasně ukazují: velká část Evropské unie, včetně střední Evropy, vykazuje rychlejší oteplování než většina ostatních regionů včetně kontinentů. A nejen, že se výrazně otepluje sama Evropa, ale oblast Arktidy v její bezprostřední blízkosti se otepluje ještě rychleji,” dodává Miroslav Trnka.